Zkouška psí dospělosti?

24. května 2018 v 21:27 | Darina |  Srdce mušketýra
Semestr se chýlí ke konci a máme tu zápočtový týden. Tedy období, kdy bych mohla v práci přespávat. Do toho se nějak schumelilo, že se do víru zápočtového šílenství vrhl Portík po čumáku se mnou. Zkrátka tentokrát u toho být musel.

V poledne jsem si ho vyzvedla od paničky a šli jsme se trochu utahat do parku. Slunce pálilo a bylo dusno. Mušketýr dával najevo únavu. Znamenalo to, že ráno měl hodně fyzické aktivity. Ono se to nezdá, ale pokud umíte číst konkrétního psa, napráská toho na svého páníka docela dost. Přizpůsobila jsem tedy naši aktivitu tomuto poznatku a šli jsme pomalu, hodně odpočívali, hodně pili. Víc než jindy jsem respektovala mušketýří signály, že je připraven k akci či že chce odpočívat. O obé si umí jasně a jednoznačně říct a je spokojený, když si rozumíme.

O trochu pomaleji než obvykle jsme prošli parkem a počkali na tramvaj. Jůůů, my někam jedem? No to je bájo! To jsem vyčetla z jeho pohledu. Když pochopil, že to někam, je ke mně do práce, těšil se ještě více, protože moje pracoviště považuje za jedno velké hřiště, kde se děje spousta zajímavého a kde jsou samí báječní lidé.

Pravda, trochu ho rozladilo, že ve všech stojanech před školou stála kola. Za piškot totiž strašně rád probíhá stojanem jako tunelem. Neví, že je to vlastně cvičení koordinace tlapek, ale miluje to. Tak jsme se alespoň rychle proběhli v parčíku. Zkusil, zda by si tu někoho neochočil, ale protože pánem míčku jsem já, nějak to nevyšlo. Když už ti cizí lidé pochopili, že jim dává míček, aby mu ho mohli hodit, způsobila jsem nějak, že byl míček najednou u mne a hození se sice konalo, ale za práci.

Mušketýr se poté ocitl v prostředí, kde bylo poměrně dost cizích lidí. Část si ho nevšímala (měli svou práci a navíc byli požádáni si ho nevšímat), další část různě chodila z místnosti a do místnosti, sedala si, přecházela ke mně hodně blízko a zase vstávala a odcházela. Šrumec to byl pořádný. Neděl se přirozeně samoúčelně, šlo o to, že si někteří studenti přišli pro zápis do indexu, jiní byli zkoušeni a přišli si popovídat o otázkách, na které se připravili. Mezi dalšími jsem se pohybovala já, potřebovala jsem totiž vidět, jaké pokroky udělali ve svých programech.

Z toho, co mi o mušketýrově chování sdělila jeho panička, jsem vyhodnotila jako pro psa nejobtížnější situaci, kdy se budou cizí lidé přibližovat ke mně. Paničku prý někdy "hlídá".

Jenže nedošlo k žádnému zádrhelu. Pokud jsem chodila po místnosti, mušketýr nejprve sledoval, co dělám, pak si vybral místo, které se mu líbilo a lehl si. Nijak zoufale nesledoval, co se děje, dokud jsem měla popocházení, ležel a neřešil to. Když jsem začala zkoušet a lidé chodili za mnou, přemístil se a natáhl se vedle mne, aby mne měl na dosah. A dokonce blaženě usnul. Když jsem vyšla z místnosti, následoval mne (ale to, že se mnou chodí takřka i na WC tak prostě je), opět v tom však nebyla žádná křeč, jen nechtěl zůstat v prostoru plném cizích lidí sám.

Když největší šrumec opadl, nechal se dokonce přemluvit, že si začucháme - a tentokrát jsme opravdu využili i figuranty z řad dobrovolníků. Podařilo se mi dík tomu mušketýrovi velice rychle vysvětlit, jak funguje hledání pachového vzorku a člověka (tedy disciplínu v noseworku důvěrně zvanou "ruce"). V klidu pochopil, co po něm požaduji a pak mi předvedl, že čtyři ruce dá také hned. Dokonce na mne mrkl, že prý to bylo jednoduché. Ale míček si za to zasloužil.

Zkrátka, v době maturit a zkoušek složil Portos svou socializační maturitu. Neobjevil se ani náznak problémového chování, žádné vrčení, štěkání, žádné obavy z holí, berlí, deštníků ani jiných věcí.

Ja ko bonus ještě téměř vzorně šlapal na vodítku (žádné tahání ani smýkání se nekonalo, vodítko bylo ve třech čtvrtinách naší dnešní pouti prověšené), jel předpisově tramvají a vůbec se choval jako ideální pes. Doufám, že mu to vydrží!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama