Strašidlo

24. května 2018 v 20:55 | Darina |  Srdce mušketýra
Po dlouhé době sucha začalo konečně pršet. Vyrazili jsme ven, déšť nedéšť. Toho dne jsme zmokli snad čtyřikrát, ale nevadilo nám to. Mušketýr jen setřásl vodu z kožichu, já jsem bundu mohla ždímat. Ale užili jsme si to. Snad kromě…

…velkého Portíkova leknutí na počátku.

V tu chvíli zrovna pět minut nepršelo. Kráčeli jsme rychle ulicí do parku. Portík se těšil na obvyklou dávku radovánek, já si všímala spíše psa, než okolí. Když v tom najednou… na chodníku u jedněch domovních dveří leželo něco, co tam nepatřilo. Mušketýr se zarazil, protože má potřebu zkoumat vše, co je jinak. Co kdyby to bylo něco nepatřičného? Tentokrát ano. Ten balík se pohnul!

Bezdomovec, blesklo mi hlavou. Mušketýr se naježil a zaštěkal. Co se má co balík povalovat na jeho vytoužené cestě do parku? A hlavně, co se má co balík hýbat? To je divné, ohrožující, nebezpečné! Portík se přepnul do hlídacího modu. Nakonec se ukázalo, že to bezdomovec není. Byl to mládenec, který vyběhl z domu chráněn před deštěm obrovským khaki pončem. Entuziasticky za sebou zabouchl dveře, v nichž mu nehlídaná část ponča uvízla. Udělal krok a přibouchnuté pončo ho strhlo k zemi. A těsně poté jsme se na scéně objevili my.

Zoufalému mládenci, který se snažil pončo vyprostit, jsem pomoci nemohla. Jednak jsem držela podezřívavého mušketýra, který řešil to, že se ten člověk chová divně, jednak, když mi došlo, co se stalo, jsem se tiše prohýbala smíchy. Pončo bylo tvrdošíjné a dveře držely. Mládenec se tedy snažil je posunout aspoň tak, aby dosáhl na zvonky a mohl si zazvonit o pomoc. Evidentně se mu to podařilo. Když jsme se za dvě hodiny zmoklí a utahaní vraceli, strašidelný balík už na ulici nebyl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama