Nic

8. května 2018 v 19:11 | Darina |  Srdce mušketýra
Konec delší doby volna. Sešli jsme se - unavený pes a unavená trenérka. Co tedy budeme dělat? Jasně - NIC. Jenže, vysvětlete psovi (nebo i dítěti), co to znamená: nedělej NIC. Je to trochu nesmysl a protimluv. I když zdánlivě neděláme NIC, něco přece. Proto jsme to NIC šli dnes trénovat.

Moje část byla ta lepší. Došli jsme do parku na louku a já jsem si lehla. Jedním okem jsem pozorovala nebe, vítr v korunách stromů, ptáky. Jedním uchem jsem sledovala okolní cvrkot, protože jsme tu zdaleka nebyli sami. Druhé oko i ucho patřilo mušketýrovi. Protože bylo třeba mu vysvětlit, co se - v případě, že neděláme NIC - dělat smí a co ne.

Protože jsme trénovali, bylo mou odpovědností i to, kam se na tu louku umístíme. Vybrala jsem tak, aby měl Portík přehled o veškerém dění. Učeně řečeno, aby byla uspokojena jeho potřeba kontroly. Už máme natrénováno, že podívat se smí na všechno, co ho zajímá. Ale pokud ho něco znepokojí, stačí náznak a řešení je v kompetenci lidského člena týmu. Také máme natrénováno, že samostatná psí řešení nejsou to pravé ořechové. Že je vždycky bezpečnější "nechat si je schválit". Neschválená řešení totiž většinou k cíli vůbec nevedou, nebo se značnou oklikou a prací. A chytrý pes se přece nebude dřít zbytečně, to dá rozum! (I ten psí.)

Příklad: Portík si chce jít očichat zajímavě vonící kus trávníku. Pokud mnou bude k trávníku smýkat, skončí to tím, že odejdeme pryč (pořád mám větší sílu). Pokud místo přetahování se mnou nabídne sed, má daleko větší šanci, že po splnění tohoto či dalšího jednoduchého úkolu dostane očichání trávníku jako odměnu. Vzhledem k tomu, že má tuto věc x-krát ověřenou, je jasné, jaké jednání mi nabídne přednostně. Přirozeně jsou i chvilky, kdy ten trávník voní tak moc, že se zkrátka neudrží - a výsledkem je, že jdeme pryč.

Teď tedy bylo zadání, že trenérka leží v trávě, je v pohodě, v klidu a užívá si to. Není tedy třeba NIC řešit a je možno přejít do modu, kterému říkáme, že odpočíváme. Chtít po mušketýrovi, aby tam na tom trávníku usnul, by bylo příliš. Na to byl kolem příliš velký cvrkot. Ale klidně ležel a monitoroval prostředí - nasával pachy, díval se a poslouchal. Byl na volno, aby si mohl najít optimální vzdálenost, která mu vyhovovala. Bylo to na necelou délku mé paže, protože v některých okamžicích nicnedělání se mu líbilo jemné hlazení po pleci či po tlapách (i to bylo záměrné, trénujeme, že dotyky jsou fajn a nejsou nebezpečné, abychom zas nežrali veterináře).

Ležel tedy klidně, ne sice zcela uvolněně, ale nehlídal v tom smyslu, že by přebíral iniciativu za situaci. Byl si vědom toho, že vím, co dělá a že kdyby se něco dělo, budu to řešit. Nechal mne tedy užít si mraky, ptáky a koruny stromů do sytosti. Vydrželi jsme nedělat NIC celou půlhodinu. Na závěr jsem vstala a trochu jsme si akčně pohráli. To bylo důležité, protože akční hra fungovala jako velká odměna.

Tady se sice mušketýr neudržel a jednou v zápalu boje skočil přes záhon za cizím psem, který ho zajímal. Sice se ihned vrátil, ale byla to konfliktní situace. Jasně, že jsme ji vnímali rozdílně. Já byla naštvaná kvůli tomu skoku přes záhon (plůtek je normálně tabu), Portos to viděl spíš tak, že nezastavil na přivolání a metelil si za svým. Navíc, je typ psa, který řeší nepohodu svých člověků, proto, dokud cítil mé naštvání, zabrzdil asi 3 m ode mne a nekoukal se na mne. Nevadí, i na to máme rituál. Potřebujeme na to pár desítek sekund - já vypustím páru a uklidním se, on vypustí páru, ví, že mu hlavu neutrhnu. Když jsem v klidu, tak už funguje přivolání a gesto a slovo, které značí, že je to mezi námi v pohodě. A pokračujeme dál.

Když tedy shrnu naše NICnedělání - bylo úspěšné. Posílili jsme variantu, že v případě, že hra nemůže být z nějakého důvodu hned, je na místě lehnout si, kontrolovat prostor, ale neřešit ho a pěkně v klidu počkat, až hra přijde.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama