Hlupáci

29. května 2018 v 21:23 | Darina |  Srdce mušketýra
Pac dvounožci,

Počasí je skoro letní, dny se dlouží a já si užívám vycházek v parku. Někdy je to vedro otravné, protože se strašně rychle zahřívám a musím potom čekat na vodu. U fontánek jsou fronty a z misek a kyblíků mne pít nebaví, já raději z kohoutku, cáká to a je to větší legrace.

Také je venku víc různých lidí, které si mohu zkoušet ochočit. U cizinců to jde zpravidla líp, jsou přátelštější a já mám rád melodii angličtiny.

I když… dneska jsem si naběhl. Šel jsem po svém zvyku nabízet svůj tenisák - trenérka tomu říká, že "otravuju". Nejdřív jsme potkali skupinu děvčat, tam jsem sice míček vzorně nabídl, ale nějak se stalo, že skončil u trenérky (ona zkrátka ty zdroje opravdu umí kontrolovat) a tak jsem za hození cvičil. Líbilo se mi to, protože mne hladily a vůbec mi dávaly najevo, jak jsem šikovný. Říkaly to sice nějak jinak, ale slůvku Super! rozumím. Tak jsem si s nimi užil pár prima minut. Trenérka mi to pak přeložila, že prý jsem dobře vycvičený. A to jsme jim ukázali jen pár základních triků z dogdancingu. To mne ještě neviděly čuchat a hledat! Jen mi připadalo trochu divné, jak mne vyzývaly ke hře. Nevadilo mi, že byly hlučné, tak asi vy dvounožci štěkáte. Tedy, ono to zní spíš jako hýkání. Ale nakláněly se nade mne a strašně máchaly rukama. To se mi tak úplně nelíbilo. Ale asi neznají psí etiketu, proto jsem jim to odpustil. Vždyť mne konec konců obdivovaly. A já jsem si mohl ustoupit do bezpečné vzdálenosti, když už se mi to nelíbilo. Navíc jsme šli dál dřív, než by se mi to přestalo líbit doopravdy.

Šli jsme tedy dál a já to zkusil u mladíka, který mi připadal sympatický. Byl to taky cizinec. Byl ochoten se se mnou o míček dokonce přetahovat, jenže byl strašně silný a z čelistí mi ho vypáčil. Jo, hodil mi ho pak a já aportoval. Ale nelíbilo se mi to, protože to bolelo. Trenérka mu něco říkala, a když jsem mu zkusil nabídnout míček podruhé, daleko váhavěji, protože se ve mně svářila touha po aportu s tím, že to bolelo (a já mám práh bolesti hodně vysoko a malichernosti neřeším), trenérka hru rázně ukončila. Ne, ten tón nebyl naštvaný, ale vlastně mne vysvobodil z dilematu, co dělat. Najednou to bylo jasné, že zkrátka jdeme a že Není hra! To je věc, kterou slýchám, když nedodržuji pravidla, ale tentokrát byla jasně určena tomu člověku. To on hrál mimo pravidla. V takovém případě hra opravdu končí. Chápal jsem to, protože pravidla hry platí pro každého.

Na konci procházky jsme potkali holčičku s Jack Russell teriérem. Pejsek byl pohodový, holčička také a slušné se zeptala, zda si mne smí pohladit. Trenérka se jen mrkla, jakou mám náladu, a pak jí to povolila. Holčička mne hladila hezky, lehce, nebylo žádné mačkání, hýkání nebo doteky na citlivých částech. Byli jsme spokojení oba.

A tak vám, dvounožci, chci jen říci, pokud už máte potřebu kontaktu s cizími psy, respektujte prosím to, co vám říkají jejich páníci, trenéři nebo psovodi. Oni svého chlupáče znají nejlíp, vědí, co zvládne a co nemá rád, mají nastavená pravidla hry a komunikace. Dokážou také odečíst naši psí náladu. Pokud se budete chovat jako hlupáci, mohlo by se vám stát, že utržíte nějaký ten výchovný kousanec. Čímž způsobíte problémy (a možný šok) sobě, psovi i jeho pánovi. Nebojte, já výchovné kousance nerozdávám, nemusím. Ale nechtějte zažít, když se naštve moje trenérka!

Pac, váš Portos
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama