Začal prosinec

2. prosince 2017 v 18:43 | Darina |  Srdce mušketýra
Tak se nám při venčení nějak roztrhl pytel setkání s nevychovanými pejsky. Tentokrát jsme se vydali na dlouhé venčení spolu se Zuzanou. Ne že by Portos byl úplně nevyběhaný, ale tak chytrý pes potřebuje zaměstnávat i mozek.

Pokud jde o naše aktivity, užívali jsme si jich naplno. Vesele jsme kopali míč. V tom mušketýr upřednostňuje Zuzanu, kope podstatně dál a chce za to hlavně podstatně míň. Mušketýr je pragmatik.

Také jsme čuchali. Tentokrát už docela těžký terén. Poprvé to měla být lehká rozehřívačka. Jenže když začal Portík pracovat, přimíchal se nám do terénu zvědavý malý knírač. Protože nijak neotravoval, Portos ho krásně ignoroval a pracoval dál. To bylo super!

Podruhé jsem si vymyslela, že schovám skořici trochu sofistikovaněji do dutiny asi 15 cm nad zemí a že terénem projdu já i Zuzana. Nějak jsme nepočítali s tím, že se nám tam mezi položením vzorku a povelem k hledání přežene po cestě ještě asi 15 rozveselených turistů. A když jsme užuž vyráželi, Portos vyhecovaný a natěšený, vyšel zpoza rohu pán s dítětem. Viděl proti sobě naspeedovaného, jeho směrem trochu táhnoucího psa, který se o něj, ani o dítě v nejmenším nezajímal. Vyhodnotil to tak, že se jedná o bestii, která jim chce ublížit a vzal dítko do náruče. Snažila jsem se ho uklidnit, že pes se o ně nezajímá a na důkaz svých slov jsme Portíka s příslušným povelem pustila. Přehlédl je jak placatou krajinu a vyrazil třetí kosmickou hledat, protože to je přece bááááječnáá hra! Vzorek v podupaném terénu našel neskutečně rychle a hezky ho ukázal.

Za odměnu jsme pak šli k zemědělskému muzeu. Minule jsme tam čuchali a pak jsme pouštěli a kopali míčem dolů po nakloněné rovině pro vozíčkáře. Bylo legrační sledovat Portose, jak komunikuje se Zuzanou a snaží se ji navést, aby vylezla nahoru a míč mu kopla. Sice to pochopila, ale tvářila se, že ne. Ovšem sledovat tu komunikaci, to byla báseň.

Jeden stín naše vycházka měla. Tou byla tentokrát asi roční fenka. Poprvé jsme se potkali u vstupu do parku a tam to vypadalo jen jako roztomilá hra. Nicméně už tam jsem si všimla, že milá fenka svou paničku, která evidentně neměla o výchově psa ani páru a vlastně ani moc nevychovávala, ignoruje. Postupně jsme se měli přesvědčit, že problém je daleko větší. Fenku moc zajímal Portíkův míč a Portos ten zájem chvilku trpěl. Ale po nějaké době už bylo vidět, že toho má dost a že by mohl psí puberťačku začít vychovávat. Abychom předešli problému, odpoutali jsme se a šli dál. Tato pozoruhodná dvojice nás znovu dostihla před dětským hřištěm. Všechna hřiště (i neoplocená), jsou pro Portose tabu. Tady nic takového nehrozilo. Fenka přelítla kolem nás a zamířila si to na Letenský svah. Portose strhla svou aktivitou s sebou. Přivolala jsem ho. Panička od té čubiny se zatím posadila na dětský kolotoč a snažila se přivolat fenku, která neměla ani páru o tom, co je to přivolání. Brala to tak, že ječící panička je legrace, větší legrace je panička honící ji. A proč by to nedělala, když za to nakonec ještě dostane ňamku? (Paní fenu odměňovala zásadně poté, co ji s jazykem na vestě a vzpouzející se dostihla.) Čuba asi v zásadě nebyla zlá, jen trapně nesocializovaná a nevychovaná.

Zkusila jsem v této chvíli Portose posadit a dělali jsme na sebe kuk. Jenže fenka otravovala i nás, lidi, takže nezbývalo, než jít dál. Došli jsme k hospodě Na Baště, kde mají před dveřmi kýbl pro žíznivé pejsky. A šli jsme se napít. Fena se vřítila do dvora za námi a její vynucování si hry se stávalo razantnějším. Tohle už se mi nelíbilo ani trochu. Portos byl stejného názoru, ale stále se snažil chovat jako gentleman. Nicméně už koukal stylem: "Sundejte ze mne tu otravnou puberťačku!" V této chvíli jsem tedy důrazným hlasem promluvila na přibližující se paničku, aby si fenu odchytla a připnula na vodítko, protože už je to celé za čarou. Trvalo to ještě minutu, z toho, jak se situace vyvíjela, bylo jasné, že fena nechápe ani princip vodítka, natož aby měla nějakou variantu slušného klidového jednání. Ještě chvilku jsme čekali, až se zmítající dvojice dostatečně vzdálí. Potom jsme vyrazili jinam.

Vím, že z nitra hospody sledovali naše počínání "měšťáci". Nepomohli, ani nechránili (on by také jejich potenciální zásah byl v dané situaci spíš pro kočku). Paničce té fenky to nezávidím, protože v případě roční čubiny je to, co se dělo, průšvih jako hrom. A ten průšvih začal na její straně vodítka.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Williamsmirl Williamsmirl | E-mail | Web | 6. dubna 2018 v 16:42 | Reagovat

You actually reported this well!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama