Čimický háj

15. prosince 2017 v 22:16 | Darina |  Srdce mušketýra
Pac dvounožci!

Je mi už dva a čtvrt roku. Prý abych v tom velkoměstě nezakrněl, vzala mne trenérka se Zu-zou do lesa. Musím přiznat, že mají pravdu, Letnou už znám jak své boty, pardon - tlapky. Pořádní psi přece boty nenosí. Je to někdy už trochu nuda.
Tenhle výlet byl báječně dobrodružný. Nejdřív jsme jeli tramvají. To umím opravdu pěkně, i s košíkem. Neprotestuji, odměna na konci je jistá. Trenérka plní sliby. Tak jsme tedy jeli někam, kde jsem ještě nebyl. To si pamatuji podle hlučných křižovatek, kde to tramvají hází. Proto spolehlivě poznám, zda se jede do Hvězdy (to nebylo ono), do Dejvic (taky ne), do Libně (tam se jede dlouho). Cesta byla asi tak jako do té Hvězdy, ale jinak. Na konci tramvaj jela do kopce. A pak už byl les, který byl pro mne úplně nový. Tisíce zajímavých pachů. Chodí tu hodně lidí, docela dost pejsků, ale jiných, než ty, co znám. Potom tu voněla nějaká další zvířata, která jsem zatím moc nepotkal. Nejspíš králíci. A nějací ptáci, větší než straky. Podle ťápot sice létají, ale jsou těžší. Tak je třeba někdy i uvidím, i když pro mne je důležitější si to očuchat a pach si zapamatovat.

V lese byl dokonce rybníček, ale trenérka mne tam nepustila. Stačil mi jen ten zvuk, že to není dobrý nápad. Stejně byl prťavý, tam bych si nezaplaval. A byla zima. Tím lesem jsme šli dlouho. A vybírali jsme si opuštěné cesty. Tedy jsme skoro nikoho nepotkali a já mohl řádit a lítat do sytosti.

Přirozeně jsme i cvičili a pracovali, ale to my vždycky. Těším se na to, protože je to pro mne výzva. Musím přemýšlet a snažit se. Nové bylo třeba to, že povel Kláda! nepřišel tentokrát u lavičky, ale u skutečné klády. Udržet se na ní bylo daleko obtížnější, byla užší, než moje hruď a musel jsem se děsně soustředit, kam dávám tlapky. Také jsem musel počítat, že mám tlapky čtyři, obvykle vnímám přední i zadní dohromady. Dodalo mi to takovou sebedůvěru, že při překonávání laviček jsem zkusil hupsnout z jedné na druhou. Také se mi to krásně povedlo!

Domů jsme se vraceli asi po 2 hodinách a byl jsem krásně vyběhaný, unavený a plný zážitků. Prosím, prosím, pojedeme tam zase někdy? Stojí to i za to vydržet nosit na čumáku košík.

Portos
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama