Bilancujeme

15. prosince 2017 v 22:21 | Darina |  Srdce mušketýra
Mušketýrovi je něco přes dva roky. Celé dva roky je se svou paničkou. Půldruha roku spolu chodíme ven. Za tu dobu jsme si navzájem docela čitelní. Není to tak, že by pes občas něčím nepřekvapil, ale v kostce víme, jak věci jsou.

Portos je dospělý pes, i když sklony k objevitelství a rošťačinám mu zůstanou. Je socializován na všechny běžné dopravní prostředky. Nejmenší potíže má s vlakem, naopak nejméně se mu líbí autobus (moc to vrčí a hází). V kloubových tramvajích stále nedůvěřivě pozoruje "harmoniku", zda se tam neschovává strašidlo.

Vůči lidem a pejskům je to ambivalentní. Jsou chvíle, kdy se chová přímo ukázkově a nic neřeší. Potom jsou chvíle, kdy řeší téměř vše. Že je někde problém, oznamuje tichým zavrčením. Objevení se problémů je poměrně dost závislé na jeho únavě a míře stresu, kterou signalizuje hůře (tj. je schopen si hrát a pracovat do padnutí či "přetočení se"). Konflikty aktivně nevyhledává. Je naučen, že na vše se smí podívat. Cizí lidi se učíme ignorovat, protože má velkou snahu si je trénovat. Malé děti se učíme ignorovat důsledně kvůli bezpečí obou stran. S cizími pejsky je povolena hra nebo je ignorujeme - v případě, že platí povel Volno! Když pracujeme, tak se cizí pejsci ignorují bez výjimky. Mušketýr dokázal, že je schopen pracovat i v situaci, kdy se mu v okolí plete jiný pes; dokonce byl ochoten bezchybně fungovat poté, co se potkal se psi, s kterými se vskutku opravdu nemusí, tedy na vysoké úrovni ještě doznívajícího stresu. Tuto jeho schopnost cením, ale nechci ji zneužívat.

Na druhé straně jsou situace, kdy si "své" lidi a "svůj" prostor hlídá, i když mám trochu podezření, že je to mimoděk naučená reakce. To podezření plyne z toho, že jsem Portose přistihla, jak v určité konstelaci na určitém místě dával najevo, jak mu ten cizí pes příšerně vadí. O den později jsme téhož psa potkali jinde - a neobjevil se ani náznak problému. Mušketýr má trošku smůlu, že i já jsem výzkumník a hned tak něco mu bez důkazů nezbaštím.

Za dobu, co se známe, se Portos naučil také spoustu povelů. Běžným standardem jsou takové ty, co spadají pod základní ovladatelnost, s výjimkou sedu či chůze u nohy. Pár kroků ujde, ale považuje to za málo akční. U sedu se nějak nemůžeme dohodnout na přesné pozici. Toto vše spadá ovšem do kategorie, jak mušketýrovi vysvětlit, co přesně chci. Běžné postupy u něj občas nefungují. Na druhé straně, pokud se mi podaří vykoumat, jak mu sdělit, co chci, chápe to okamžitě a na třetí, čtvrtý pokus už ví, o co jde, po nějakých 10 opakováních to máme zvládnuto. Někdy na to, abych vysvětlila, o co jde, musím předřadit něco, co je zdánlivě daleko obtížnější. Nebo dát věcem čas a zkusit to, co se nám nevede, znovu po nějakém čase.

Portík se lépe učí dynamické, akční věci, i když ani se cviky na výdrž a trpělivost to není zlé. Pokud je dobře motivován, vydrží pracovat až k úspěchu. Důvěřuje mi v tom, že pokud vydám povel např. k hledání něčeho, to něco v terénu opravdu je. Kdyby nebylo, musím se postarat o to, aby pak fofrem bylo! S důvěrou psa není totiž radno si zahrávat. Důvěra je to oboustranná. Pokud je hledání např. zatoulaného míče bezvýsledné, věřím mušketýrovi, že míč není, tj. že si ho přivlastnil některý z ostatních přítomných pejsků. Pokud jde o jiná hledání - v repertoáru máme hledání pamlsku s mým pachem, hledání věci s mým pachem a hledání pachového vzorku se specifickým pachem, tyto předměty se v prostoru opravdu musejí nalézat. A možná konečně zraje čas k tomu zkusit si znovu i stopu. Intuitivně ji mušketýr sleduje (ať svou či mou), pokud něco hledá, ale cíleně jsme to ještě pořádně nezkusili.

Svou smečku Portík miluje. Má ji jasně hierarchizovanou a už dávno do ní nepatří jen členové rodiny. Zahrnuje pravidelné i příležitostné venčitele a několik "známých". Vesměs jde o lidi, kteří jsou mu sympatičtí a "umějí" s ním komunikovat.
Umění komunikace zvládá na jedničku. Není to uštěkaný pes, je spíš mlčenlivý a štěká pouze v emočně vypjatých situacích, nebo když se rozhodne "hlídat". Raději využívá všechny ostatní kanály - postoj, pohled, packy, uši, ocas, sem tam zakňučení. A dovede sdělovat hodně věcí.

Portos je pes, který hodně vnímá férovost. Opravdu poctivě se snaží vyhovět a přijít na to, co po něm člověk chce. Pokud by však cítil jednání vůči sobě jako neférové, dokáže se stáhnout do sebe a přestane komunikovat. Na usměrnění jeho chování stačí obvykle nesouhlasný zvuk. Protože je na zvuky citlivý, nezmůže se u něj nic křikem. A velice dobře odečítá skutečnou náladu. Ví, že když se ozve Basama s fousama! tak to zlobení se stále jen hraji, ale je nejvyšší čas začít se chovat jako slušný pes.

Portík se toho tedy za tu dobu naučil hodně. A co já? Pokud jsme spolu, pouštím z hlavy aktivně všechny jiné věci a užívám si ho. Je to pro mne jakási duševní hygiena. Jsem v něčem trpělivější a snažím se být kreativnější, pokud něco nepochopí tak, jak o tom píší učené knihy. Méně řeším prkotiny - ožvýkaná rukavice a zablácené džíny se zkrátka hodí do pračky. Podvědomě víc sleduji dění kolem sebe, cizího psa identifikuji na pár set metrů. V parku si pamatuji psy, nikoli jejich páníčky. Čtu víc kynologických knih. Mám nějaké nové známé (pejskaři jsou národ družný). Víc si užívám přítomnost. Portíku, díky!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama