Úskalí mystična

29. října 2017 v 7:27 | Darina |  Srdce mušketýra
Nějak se za ta léta stala tradicí okolo svátku Františka s Assisi bohoslužba se zvířaty. Je to poměrně pěkná tradice, nicméně pokud člověk nedomyslí některé důsledky, může mít mystika svá rizika. Loni se neprojevila, protože mušketýr byl v naší malé kapli jediný zvířecí účastník. Zato letos…

Již odchod na zvířecí bohoslužbu byl poněkud hektický a stresový. Portosí panička se kvůli nepřízni počasí rozhodla na poslední chvíli, že vypraví svého mazlíčka samotného (rozuměj, jen s kamarádkou Zuzanou a se mnou). Já byla (shodou velmi nešťastných okolností) na akci tohoto druhu mimořádně špatně vybavena - tentokrát jsem s sebou neměla ani pamlsky, ani pevné vodítko. Obojí se ukázalo být nikoli sice fatální, ale vážnou chybou. Před bohoslužbou jsme se snažily, seč jsme byly, aby Portík, který prý měl být velmi unaven z ranního venčení, trochu upustil páru. O únavě nemohlo být ani řeči. Dokonce mu nevadil ani déšť, rozhodl se, že taková banalita není hodna jeho pozornosti. Řádil a lítal jak čamrda. Po deseti minutách jsem raději přestala řešit promáčené zabahněné džíny.

Do kaple jsme dorazili jako první psí zástupci. Mušketýr si užíval pozornosti, choval se vzorně, nechal se hladit a hýčkat. Krásně komunikoval i s lidmi, pro něž je komunikace s lidmi někdy těžší. Pravděpodobně by byl za určitých okolností senzačním canisterapeutickým psem.

Jenže pak dorazili další zvířecí zástupci a poměr sil se změnil. Dvě retrívří holky a jeden lidský kluk - to už je smečka, kterou je nutno brát v potaz. Retrívřice jsou dobře vychované a socializované, dalo se čekat, že pokud ohlídám běžné věci, bude vše v pohodě. Běžnými věcmi se myslelo například to, že by Portík neměl mít při kontaktu s nimi svůj míč. Mohl by se v něm projevit kořistník a mohl by si začít to své hlídat. Míč tedy zmizel na povel Ukliď! do hloubi mé kapsy. Z kapsy jsem naopak vydolovala trosky piškotů (z mých kapes se pamlsky sypou stále) a spočetla, že to dohromady dává asi tak 3 celé velké piškoty. Nic moc, znamenalo to šíleně šetřit.

Všichni zvířecí účastníci se navzájem očichali. První minutku to vypadalo bezproblémově. Jenže… starší retrívří holka je kastrovaná a Portíkovi z nějakého důvodu moooc voněla. Začal jevit zájem. Nejprve jen rituální, pak už se to moc rituálně nevypadalo. Skelný pohled a cvakající čelisti zná každý, kdo má doma psího kluka. Když pes naskočí do tohoto modu jednání, je jasné, že pokud nejde o akci plánovaného krytí, je tu problém. Ten tentokrát nespočíval v tom, že by retrívří dámě hrozilo potencionální mateřství, ale v tom, že ji psí post-puberťák otravoval. A otravoval a OTRAVOVAL! Čubina sama to brala klině, jen si lehla s otráveným pohledem, který říkal: "Sundejte to ze mě!" Řešit to však začala druhá, mladší fenka a Portíka seštěkala na tři doby. Byla to jasná lekce slušného chování.

V tomto rozpoložení začala zvířecí bohoslužba. Našla jsem nám v kapli takové místo, aby měl mušketýr maximální přehled, aby viděl dveře, většinu lidí i obě fenky. Na druhé straně jsem mezi nás a čubiny umístila zábranu ze židlí. Věř svému psovi, ale… je lepší udělat vše proto, aby pes, který evidentně myslí jen na to jedno, měl šanci alespoň ztíženou. Kontrola nad prostorem sice mušketýrovi vyhovovala, omezení však ne. Proto se rozhodl vrtět a zamotávat do flexiny (nenávidím od té doby flexi vodítko ještě víc), zamotaný pak kňučet a vyvádět. Netušila jsem, co se pravilo ve čtení, modlitbě či kázání. Ač je náš farář stručný, tentokrát jsem měla pocit, že mluví strašně dlouho. Chtěla jsem, aby už byl konec. Někde v mezičase byl mušketýr podarován žvýkací kostí. Vzhledem k tomu, že TOHLE nikdy nevzal do tlamy (ne že by mu nebyla taková věc nabídnuta, ale konzervativně se rozhodl, že to k žrádlu není), koukal na kost otráveně. Byl natolik mimo, že ho žrádlo zajímalo jen trošičku. Za každou chvilku, kdy vydržel nešílet, dostal mikroskopickou částečku piškotu.

Konečně kázání skončilo. Šli jsme si stoupnout do kruhu a modlit se. Obě čubiny si relaxovaly v leže. Portík, jak uviděl mou ruku nataženou v tom správném úhlu, ihned předvedl ukázkové jednání a "modlil" se také (sed na zadních, přední opřené o ruku, hlava mezi předními packami). Tím se opět postaral o oživení v kapli. Všichni se smáli. Za tohle byl přirozeně pochválen, protože jednal na naučený podnět.

Bohoslužba spěla k závěrečnému požehnání. V tomto okamžiku Portík objevil, že se ta buvolí kost dá žvýkat a začal se o ni intenzivně zajímat, smířen s tím, že kamarádění s fenkami bude muset odložit. Slova požehnání tedy doprovázel hlasitým chroupáním. I nadále se odmítl zajímat o něco jiného. Já, hloupá, doufala, že s dostatkem rukou zatrénujeme rozlišovačku, ale pes mi dal velmi rázně najevo, že ve stresu, bez obvyklého rituálu a s rušivým vlivem fenek poblíž, si mohu s nějakou rozlišovačkou trhnout. Dobře mi tak. Kdybych se nechtěla předvést a vylepšit mušketýří image, asi bych ho vůbec nenutila pracovat. Ale vystreslý pes a do jisté míry vystreslý trenér (vážně jsem si tu bohoslužbu neužila) se mají starat, jak nastolit rovnováhu. Nikoli o to, jak vylepšovat image. Portos je pes. Je mu proto zcela fuk, co si o něm kdo myslí. Nanejvýš si odečte sympatie a vstřícný přístup lidí okolo.

Dal mi lekci a já jsem za ni vděčná. Dala by se shrnout do několika bodů:

Zaprvé - kašleme na image a buď si takové akce budeme užívat, i s případnými psími reakcemi, nebo se na nich nebudeme trápit. Rozhodně se nebudeme trápit tím, jaké budou odezvy okolí. Vždyť konec konců to Portos zvládl. S nikým se nepopral, a i když nebyl v pohodě, dokázal stále vnímat povely a předvést jednoduché dobře nacvičené chování. Na psa ve stresu super.


Zadruhé - naše kaple je příliš malá na to, aby se v ní pohodově cítili 3 velcí psi, kteří netvoří jednu smečku. Bude to příště chtít buď větší kostel, nebo udělat žehnání v přírodě. S tím, aby bylo možné nastavit optimální vzdálenost. A konečně - nikdy nikam nechodit bez pamlsků, i kdyby na chleba nebylo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama