Už jenom uklízím

Pondělí v 20:18 | Darina |  Srdce mušketýra
Pac dvounožci,

Dnes byl venku strašný pařák a ten já moc nemusím. Ale stejně jsem byl vpodvečer rád, když jsme s trenérkou na chvíli vyrazili ven. Všude je teď sluncem spálená a dvounožci posekaná pustina. Zamířili jsme proto na hřiště. Jenže ouha, tam byli dva stejně velcí psí kluci a netvářili se příliš nadšeně. Zavrčeli jsme na sebe, ale oni i já poslechli, nedošlo tedy ke kontaktu a my vyrazili do parku. Prý jsem šikovný, že jsem to nechal vyřešit trenérku a paničku od těch cizích psů. Cestou jsme opakovali všecko to, co už umím, jen tak pro radost. Jasně, největší radostí je pro mne hozený míček, tedy pro míček!

V parku jsme potom trošku cvičili. Heč, povel Ukliď! už zvládám, dokonce, když se mi nepodaří napoprvé objekt umístit do pytlíku, zkusím to znovu. Pochopil jsem, že odměna je až ve chvíli, kdy je míček nebo jiná hračka bezpečně v pytlíku nebo v košíku. Dnes jsme přidali nový prvek Sem! Je to vlastně lehké. Mám položit míč tam, kam ukazuje prst. To mne baví, dokonce víc, než některé jiné cviky.

Ale trenérka mne teď hodně chválí, když netahám na vodítku. I na to máme povel. Nemusím jít předpisově u nohy, ale vodítko musí být prověšené. Trenérka to zkouší tak, že ho má navlečené jen na jednom prstu a když je hezky volné, chválí mne. Většinou to vždycky zkoušíme cestou domů, když jsem už pořádně vyběhaný. To mi to jde hned líp.

Návrat domů do stínu byl báječný. Vychlemtal jsem snad litr vody (a to jsem pil a měli jsme lahev i s sebou) a pak jsem se blaženě natáhl v předsíni, kde je chládek. A nechal jsem se drbat. Za ušima, pod krkem, na hřbetě, na břiše… dokonce mi tentokrát nevadily ani doteky na packách. Prý i tohle budeme dělat častěji. Tak to jsem moc spokojený, protože tohle se mi mooooc líbilo. Samým blahem se mi zavírají oči, tak pst, já jdu spát.


Váš Portos
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama