Baby-dog sitting V

6. srpna 2016 v 18:44 | Darina |  Kimbilio
Ráno se vyloupl den jako malovaný. Hurá! Čeká nás nové dobrodružství. Půjdeme ven. Tak rychle nasnídat a už se jdou proskotačit ti velcí. Těm totiž nevadí hustá rosa na nepokosených lukách. Štěňata musejí chvíli počkat, až sluníčko vypije rosu. Stihnou si aspoň po ranním krmení trošku zdřímnout. Noc se štěňaty byla klidná, pochopila, že noc je na spaní a vydrží spát opravdu těch 7 hodin. Teprve potom se ozve kničení, kterým se dožadují servírování ranní porce.

V druhé půlce dopoledne vyrážíme ven. Všechna najednou s sebou vzít nemůžeme, přesto, že mají ještě krátké nožky, jsou rychlá jako blesk. První průzkumnou dvojici sestavujeme z červené fenečky a psího kluka. Jen… najít tak malé venčící oboječky. Ale jsou tu. Připínáme k nim vodítka, ale první kus cesty pejsky stejně neseme, protože v bezprostřední blízkosti domu chodí velké množství jiných psů a štěňata teprve vytvářejí imunitu po prvním očkování. Kapsy máme nacpané dalšími věcmi - foťáky, hračkami.

Červená fenka mi blaženě spočívá v náručí a rozhled po světě z výšky se jí moc líbí. Když ji pak stavím na zem, zakousne se do vodítka - rozhodla se, že tenhle nesmysl mít ráda nebude (uvidíme, jak těžké bude pozdější přemlouvání). Pokládáme obě štěňata do trávy a čekáme, co ona na to. S vervou se vrhají do světa. A pěkným tempem. Baví je utíkat po asfaltové cestičce, ale i nořit se do (pro ně) vysoké trávy, z níž jim trčí jen ušiska a konce ocásků. Na hračky není čas. Všechno se musí prozkoumat, očichat, rozběhnout se za motýlem, za stínem fotografa… Snažíme se fotit. Tři čtvrti fotek budou na nic, v lepším případě zachytí rozmazaný ocásek tam, kde před vteřinou způsobně sedělo štěně. V horším případě je na displeji studie místních trav.

Štěňata si troufají, červená fenečka nemá problém se vzdálit na 15 metrů. Kluk si nás hlídá trochu víc, ale zkoumá svět také důkladně. Zamyšleně vyrobí loužičku a pak jde znovu vyzkoušet prodírání džunglí veletrav. Skočí do ní všema čtyřma a vykoupá se ve zbytku rosy. Juj, to je něco nového! Ale je teplo a kožíšek mu za pár minut oschne. Chytáme štěňata, protože na dráze kolem nás frčí bruslaři. Mrňata si je prohlédnou, ale nebojí se jich, je to nová divná věc, která sice dělá rámus, ale ona jsou přece v našich náručích v bezpečí. Jediný okamžik, který se jim nelíbí, je moment, kdy se hrdá majitelka snaží vyfotografovat oba dva na vodítku. Považují to za potupné omezení své psí svobody, zamotávají se do vodítek a hlasitě protestují. Mimo tento drobný incident si na nás ovšem nestěžují.

Vracíme je domů a čeká nás druhé kolo se zbylými psími holkami. Tato půlhodina má úplně jinou dynamiku. Obě holky si opět spokojeně užívají vyhlídkovou cestu v našich náručích. Když je však posadíme na zem, zpočátku se bouřlivost nekoná. Žlutá se kapku omámeně rozhlíží kolem sebe a fialová se rozhodla, že musí prozkoumat každou jednotlivou travičku kolem. Skoro bych věřila, že je počítá. Ale to asi ne. Nicméně, zkusí ji ochutnat. Sežvýká stéblo a pak si ho nechá vzít z tlamy. Granulky a mlíčko od mámy jsou lepší. Žlutá se zatím vzpamatovala z velikosti světa a s rozběhem skáče do vysoké trávy. Aha, ono se to chová jako nejměkčí deka! Cíleně opakuje své hupsnutí do trávy znovu, celá nadšená. Zafunguje reflex nápodoby. Fialová se rozběhne na (z její perspektivy) kopeček a z vrcholu této hory zírá. On je ten svět ještě větší, než myslela! Teď teprve se dá do energického zkoumání a dělá to důkladně. Musí prozkoumat i spadlou větev, která leží opodál, se ségrou se dokonce odvážně pustí na hliněnou cestičku přes vyschlý příkop, tedy do míst, kterých si předchozí dvojice ani nevšimla. Při tom stihnou ještě následovat míček a batolit se pak po asfaltu za ním. Ani tyhle holky nevyvedou z konceptu bruslaři, nicméně víc je láká objevná výprava do džungle. I ony trochu zmáčí kožíšky rosou, ale jsou z toho venkovního světa celé blažené. Naštěstí je nenapadlo se blíže pustit do zkoumání včel, to by asi nedopadlo nejlíp. Ponechme jim zatím iluzi, že svět je bááááječné místo stvořené pro štěněcí zábavu. Na to, že jsou tu také nějaká nebezpečí, přijdou časem a zkušenostmi.

Vracíme se domů. Velké psy čeká polední venčení, já sprintuji do kempu na oběd. Když se vracím, je v ohrádce veliké ticho. Štěňata spí. A udolána dojmy to tentokrát vydrží celé čtyři hodiny. Využiji neobvyklého klidu a zkusím učíst několik stránek moudré knihy. Ale napřed, napřed si také na hodinku zdřímnu. (Zvládla jsem obé, i tu moudrou knihu.)


pokračování
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama