Srdce mušketýra II – Přivolání

13. ledna 2016 v 19:12 | Darina |  Srdce mušketýra
Na dalším malém setkání s Portíkem jsme trénovali přivolání. "Určitě mi zdrhne", usoudila jeho panička kriticky. Vycházela z toho, že zvědavé štěně bude zajímat vše ostatní více než ona. Navrhla jsem tedy bezpečný postup. Budeme se Portíka posílat na krátkou vzdálenost na klidném chodníku a necháme mu vodítko. Stále ještě mám dost rychlé reflexy na to, abych v případě, že by si štěnda chtěl udělat výlet jinam, dokázala vodítko přišlápnout.

Ouha, pokus nám trochu komplikovalo to, že Portík chodí na flexi vodítku. To je taková ta plastová krabička, z níž se odvíjí neurčitý počet metrů vodítka. Pes tak nikdy neví, jak velký akční rádius vlastně má a záhy se naučí tahat, protože flexi funguje přesně způsobem "zatáhnu - a mám více svobody". Profesionální kynologové mají potom aspoň dostatek frekventantů do kurzů Kterak odnaučit tahání na vodítku. Když tahá taková čivava, o nic nejde, ale už dvanáctikilový pes dokáže nepřipravenému člověku pěkně trhnout paží. No nic, nic jiného k dispozici nebylo, situace byla jasná. Portík za sebou bude tahat tu plastovou krabičku po zemi.

Postavila jsem se tedy na jeden konec a pustila psa. V tu chvíli si ho panička přiměřeně radostně zavolala. Vyrazil ihned k ní s tím, jak je báječné, že ho volá. Určitě ho čeká nějaká dobrota. Flexi krabička drkala po dláždění za ním. Portík se po dvou krocích zastavil, podíval se otráveně na tu věc, která tu tak divně rachotila, na vteřinu se zamyslel a pak uchopil krabičku do tlamy. Pak tryskem vyrazil k paničce, očividně hrdý sám na sebe, jak to krásně udělal. Když jsem si ho zavolala já, uchopil vodítko rovnou předtím, než vyrazil. "Já jsem taaaak šikovný", říkal každým pohybem. Nevyvracím mu to. Je to pejsek, kterému to myslí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama