Nový byt - zvykání

10. ledna 2016 v 0:34 | Darina |  Všechny mé domovy
Trvá to nějaký čas, než si jeden zvykne na nový domov. Mně to zvykání trvalo docela dlouho.


Vymoženosti i mouchy panelákového bydlení se vpravily pod kůži rychle. Nemuselo se sice tahat uhlí, ale zvýšily se nároky na úklid. Mimo bytu to byly i schody a společné příslušenství paneláku, tedy okolí vstupních dveří, prádelna, obě sušárny a kočárkárna. Tyto "velké rajóny" vyšly na každý z bytů jen jednou za 18 neděl, ale v zimě či v podzimních plískanicích to byla docela makačka. A doma se výrazně zvýšil počet metrů podlahové plochy i počet oken k umývání. Máma byla fanatikem pořádku. Každé prázdniny začínaly obrovským šůrováním a někdy i malováním, takže konec školního roku nebyl moc příjemný.

Navíc, najednou jsem se ocitla v úplně jiném prostředí, na jiném konci města. Bez starých kamarádů. Nějaké děti se tu sice po našem minisídlišti proháněly, ale většinou byly o dost mladší. A ti zhruba přiměřeného věku měli většinou zcela jiné zájmy. Do staré čtvrti se nedalo docházet, bylo to hodně daleko. Ve školním roce jsem navíc mívala tak nabitý program, že jsem to někdy musela brát ze školy opravdu poklusem. I do školy teď bylo dál. Byla jsem navíc na jiné škole než ostatní děti ze staré čtvrti. Izolace byla dokonalá.


Zpočátku jsem se snažila najít si kamarády v novém domově, ale příliš se to nedařilo. Když už, tak ta kamarádství neměla příliš dlouhé trvání. Musela jsem si tedy vystačit nějak sama. Mělo to tak být dalších devět let.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 dadainka dadainka | Web | 11. ledna 2016 v 11:12 | Reagovat

Já bych se stěhovat nemohla. Jsem doma moc zvyklá.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama