Prosinec 2015

Srdce mušketýra

10. prosince 2015 v 22:35 | Darina |  Srdce mušketýra
Když se vás kamarádka kamarádky zeptá, zda byste jí poradili ohledně výchovy štěněte, dá se odmítnout jen těžko. Na počátku byly informace takřka nulové. Štěně je on, rasa neurčitá (někdo s oblibou uvádí ČIPOS - čistá pouliční směs), stáří 3 měsíce. K tomu trochu pýthycký dodatek - on je zvláštní. A pokud budu mít čas, ať se jdu podívat.

Ta poznámka o zvláštnosti mne trochu brzdila v rozletu. Nějak člověk podvědomě čeká to nejhorší. Přesto jsem sebrala odvahu a podávat jsem se šla.

Kamarádka kamarádky provozuje malý obchůdek s dobrotami a tohle štěně není její první pes. Dala jsem si s ní tedy rande právě v onom obchůdku. A tak jsme se seznámili. Z pelíšku zvědavě vykukoval tmavý čenich. Za ním se zvědavě vykulilo nohaté cosi a šlo si mne prohlédnout. Nu, genetika se zde vyřádila. Štěně je plavé, až skoro merle, s tmavě hnědými skvrnami. Jeho sourozenci prý byli daleko fádnější, černí s bílými znaky. Někde ve vzdálenějších předcích je prý dalmatin. Ale na celkové posouzení vzhledu je ještě brzy. Čenich je ještě šteněcí, zakulacený. Jen velikost tlap dává tušit, že to úplný drobeček nebude. Panička si ho přebírala s diagnózou, že je hluchý. Ale byla pevně rozhodnuta mu dát vše potřebné. Dostal jméno Portík.

První kontakt byl přirozený, pejsek byl normálně zvědavý, vůči lidem přátelský. Uměl již povel "sedni" a docela ochotně jej předvedl. S pomocí pamlsků jsme položili při této první návštěvě základ pro povel "lehni" a podávání pacek. Žádná extra zvláštnost se neprojevovala.

Druhé setkání bylo malinko v poklusu. Nějak nebyl dostatek klidu, lidé chodili sem a tam - a každý se přirozeně rozplýval nad miloučkým štěňátkem. Panička se svěřila s tím, co vše trénovali a hrdě předvedla, jak krásně už Portík podává packy. Zatím má sice zmatek v tom, která je která, ale bylo vidět, že poctivě trénují.

Zkusila jsem naučit ho "domeček" a trošičku jsme trénovali výdrž v sedu. Všechno šlo jak na drátkách. Pejsek udržuje vzorný oční kontakt. Miluje paničku a hlídá si ji, nicméně nijak přehnaně. Když je unavený, dokáže si jít zdřímnout a nepotřebuje kontrolovat, zda mu náhodou panička nezdrhla.

Už při první návštěvě pochopil, že dobroty ode mne padají z takové žluté krabičky. Zkusil si ji tedy odnést do pelíšku, zda by z ní něco nevymámil on. Nevymámil. Ale od té první návštěvy se vždycky zajímá, kdeže ta kouzelná krabička je.
Na konci druhého setkání dostal jako odměnu hlavolam - plato od vajíček s pamlsky sem tam zastrčenými. Plato, tedy platíčko, aby to napoprvé neměl tak těžké. A tady poprvé projevil to, že dělá některé věci po svém. První tři pamlsky vyzobl. Ale pak usoudil, že tohle je moc velká piplačka. Popadl plato do tlamy, obrátil ho a to, co se vysypalo, si pečlivě sesbíral z podlahy. Pak začal žvýkat spokojeně okraj plata a po očku pozoroval, co my lidé na to. Nu co, příště to chce velké plato a ukotvit ho. Uvidíme, jakou inovaci pak vymyslí.