Listopad 2013

Zpět do Úloha aneb po stopách pra-prababičky

21. listopadu 2013 v 17:26 | Darina |  WLCZEK
Adrenalinové pátrání po identitě své pra-prababičky Marie Myslivcové (1838-1916) jsem popsala dostatečně. Nicméně, noci se prodloužily, podzimní plískanice nastaly a přišel čas podívat se znovu do matričních knih, tentokrát s cílem odhalit další podrobnosti o tom, odkud vlastně pra-prababička pocházela a zda se podaří najít další předky či zda tato rodová linie zmizí v proudu času.

Nejprve jsem zrekapitulovala vše, co dosud vím. Z matričního zápisu oddaných jsem se dozvěděla, že matkou byla Terezie Myslivcová, nemanželská dcera Marie, špitálnice. Jako otec je uveden jakýsi Josef Rubáš, čeledín v Radinovech. Pouštět se po jeho stopě by bylo marné. To, že byl někde čeledínem, neznamenalo nic, mohl se narodit zcela jinde - v úvahu by přicházela kopa okolních vesnic, de facto od Týnce po Velhartice. Terezie mohla přijít do neštěstí ani nevěděla jak při nějaké tancovačce, zvlášť pokud byla mladá. Moment - bude tedy prvním úkolem zjistit, kdy se narodila. Lze předpokládat, že v době narození dítěte jí mohlo být minimálně 18 let, musela se tedy narodit před rokem 1820. Proběhla jsem matriku pro Běšiny - a nic. Je v ní sice nepořádek, ale dítě by zapsat farář neopomněl.

Zkusila jsem to tedy jinudy. Terezie a také její matka Marie, špitálnice, musely přece také zemřít. I hledala jsem v zápisech o úmrtí. Terezii jsem nenašla, mohla se později provdat, změnit příjmení, byť to není příliš pravděpodobné (v době minulé měli tolik slušnosti, že případný partner by děti legitimoval). Zatím to tedy znamená, že Terezie zemřela po roce 1898. Po tomto datu jsou zatím běšinské matriky nepřístupné.

Zkusila jsem se tedy podívat, zda by se nenašel aspoň úmrtní záznam její matky, špitálnice. Musela být téměř s jistotou na živu ještě v roce 1858, kdy se pra-prababička vdávala. Jinak by farář napsal před její jméno křížek.

Procházela jsem tedy záznamy zesnulých - měla jsem štěstí: Marie Myslivcová zemřela v běšinském špitálu 26.3.1863 na sešlost věkem, který byl udán jako 86 let. Začalo mi to vrtat hlavou. Co se stalo, že skončila ve špitále? Za alespoň trochu normálních okolností by se o ni její rodina, byť chudá, nějak postarala? Bylo zde fyzické postižení? Dožila se ale vysokého věku! Bylo zde mentální postižení? V rodové linii nám mimo stařeckých demencí nic moc nestraší. Stalo se něco jiného? Podaří se to nějak aspoň trochu poodhalit? To se samozřejmě uvidí dále.

Matriční záznam přinesl ovšem jeden velmi důležitý fakt - jména Mariiných rodičů. A ejhle, stopa vede do Úloha, Marie by měla být dcerou Matěje (Mathiase) a jakési Kateřiny, snad z Rajského.

Pustila jsem se tedy po stopách rodu Myslivců v Úloze. Nejdřív nic moc. Vycházela jsem z toho, že se Marie měla narodit někdy kolem r. 1777, jak předpokládal zápis úmrtí. V okruhu plus minus 5 let v matrikách ani čárka.

Zkusila jsem tedy matriku mladšího data s tím, že se pokusím najít vůbec nějaké Myslivce v Úloze a přes ně se snad proderu proti proudu času. Byla to správná cesta! Myslivců na mne vykouklo hned celé hejno. Bydleli v chalupě čp. 9. Najednou jsem měla křestní zápis nejen Mariin, ale i záznam o narození Terezie (vskutku v r. 1820). Při pročítání záznamů jsem si všimla několika zajímavostí:
  • Nejstarší Myslivec, jehož jsem zatím dohledala, byl Bartoloměj (1718-98), který bydlel v Úloze (Ouloze) čp. 9, jeho manželka se jmenovala Magdaléna
  • Jeho syn Matěj Myslivec (1761-1837) je zatím jediný, kterého jsem v dané generaci našla se oženil s Kateřinou Cihlářovou (pan farář kdesi uvedl příjmení Zedníková, ale to bylo zřejmě jméno "po chalupě" nebo po zaměstnání někoho z jejích předků, což tento pan farář s oblibou dělal), která pocházela z Javoří čp. 5
  • Matěj měl hromadu dětí (pravděpodobně 13), v poměrně rychlém časovém sledu. Možná i to bylo důvodem, že dospělosti se dožilo jen 5 z nich, většina umírala v několika dnech, týdnech či měsících.
  • Dcery zůstaly neprovdané s výjimkou jediné a byly svobodnými matkami. Znamená to, že rodina byla natolik chudá, že si nemohla dovolit pro ně věno?
  • Chalupu zdědil jediný přeživší syn Bartoloměj, který se oženil a měl děti, ale někdy kolem r. 1826 přechází dům do majetku jiné rodiny. Odpověď na otázku "proč" zatím nemám. Bartoloměj se odstěhoval do Javoří
Pro přehlednost alespoň stručné nastínění dětí a vnuků Matěje Myslivce, tedy mých pra(6-4)-předků:

o Anna (1788-1822)
o Magdaléna (1808)
o Marie Anna (1789-1863)
o Matěj (1811) - jeho další osudy zatím neznám
o Terezie (1820-po r. 1898)
§ Marie (1838-1916) - pra-prababička
o Václav I (1790-1792)
o Bartoloměj (1792-1864), oženil se s Kateřinou Koudelkovou
o Matěj (1815) - bydlel v Úloze čp. 20, 2x ženat, z prvního manželství měl min. 3 děti, druhá manželka je vdova po Matěji Vlčkovi (1820-1850), synovi Petra (bratr mého prapraděda). Matějův syn Jan se oženil s Marií Vlčkovou (dcerou Petrova bratra), byl asi schopný, dotáhl to na místo šafáře v Úloze čp. 10
o Josef (1817-1892) - bydlel v Rajském čp. 9, měl nejméně 9 dětí
o Anna (1819) - její další osudy jsou zatím neznámé
o Kateřina (1821) - měla nemanželského syna Petra, který zemřel jako velmi malé dítě
o Marie (1824) - provdala se za Václava Šmída, čeledína z Březí
o Jan (1826) - bydlel v Javoří čp. 2, 2x ženat, z 5 dětí přežily dvě
o Barbora(1830-1837)
o Magdaléna (1833) - provdala se za Jana Gabriela z Javoří čp. 8
o Terezie (1835) - její osudy jsou opět neznámé
o Marie (1838) - měla nemanželskou dceru Barboru, která zemřela v několika dnech
o Václav II (1793-1793)
o Josef (1794-1794)
o Prokop (1795-1796)
o Magdaléna I (1797-1798)
o Barbora (1799)
o Alžběta (1818-1822)
o Marie (1827) - měla snad nemanželského syna Jana
o Matěj (1830)
o Jan (1801-1801)
o Magdaléna II (1802-1805)
o Kateřina (1805) - provdala se za Víta Strycha z Úloha čp. 13
o Jan (1828) - oženil s nejmladší dcerou Petra Vlčka, Marií (1828)
o Josef (1831)
o Magdaléna (1836) - provdala se za Adama Matějku z Běšin čp. 8
o Barbora (1841-1857) - v úmrtním záznamu je velmi kuriózní nemoc: "shnilá zimnice"
o Anna (?) - měla dvě nemanželské děti
o Josefa (1810-1810)

Opět přibyly některé otázky, ale některé jsou zodpovězeny. Je štěstí, že předkové neměli moc toulavé boty. Ale to, že se vrátím do stejné vesnice, kde jsem už bádala, je přece jen zajímavé překvapení.