Pondělí, 29. 7. – Mariánské Lázně

16. srpna 2013 v 11:56 | Darina |  Brod nad Tichou 2013 - tábor

Po bouřce to byl první den. Kdy se ochladilo. Vypravili jsme se tedy na celodenní výlet. Do Mariánských Lázní. Na můj vkus to hrozilo docela nudou - lázeňské město plné bohaté smetánky z Východu i z Asie… a do toho my, táborníci, trochu načichlí kouřem ohňů, trochu sportovněji založení… co tam, u všech všudy, budeme dělat? Musíme si to nějak zpestřit, jinak se ukoušeme nudou - a nudící se kluci jsou docela třaskavý potenciál.

Zavzpomínala jsem na staré akce ještě pod hlavičkou ČSOP (to nám bylo 20 a bylo to za na sklonku totality) a také na různé recesiády… výsledkem bylo, že jsem uzavřela megasázku s Chroustalem o to, zda oddíl zazpívá u zpívající fontány - vánoční koledu!

Trocha napětí - než tam kluci došli, odskočila jsem si se dvěma georoboty odlovit kešku u anglikánského kostela a druhou hned u fontány.

Poté Chroustal sešikoval oddíl - pro recesi zvábil i část roverů a něco vedení - a pilně a neomylně jsme zvěstovali světu, že Nesem vám noviny

Dalším bodem programu (zatímco Fík šel shánět něco pro naše hladová břicha) byla soutěž o nejnechutnější lázeňský pramen. Nutno říct, že je tedy z čeho vybírat. Degustovalo se řádně, občas ty škleby u toho stály opravdu za focení. Ujednotili jsme se pak na tom, že s velkou převahou vyhrává Křížový pramen (sirný). Jistý zájem byl ještě o degustaci Mariánského pramene, podle nějž mají lázně jméno. V informacích se psalo, že díky tomuto prameni byl J. W. Goethe až do vysokého věku tak zdatný (všichni známe jeho horoucí lásku k mladinké Ulrice, ne?)

Po obědě, který jsme absolvovali trochu mimo centrum na trávníku u jakési kašny, jsme se šli podívat ještě do geoparku. Byla to trocha chození a sem tam kámen. Nejzajímavější z toho byl symbolický hřbitov a potom čedičový útvar, na němž jsme se vyfotili.

Čekala nás pomalu cesta zpět přes celé město k nádraží… vlastně jsme si to moc neužili. Tohle město není na to, aby se dal rozchod, některé experty bychom pak těžko hledali. Jak se rychle přesunout? Nu, už jsme dnešek začali s recesí a navíc… po cestě vlakem jsme opět potkali tu milou dámu, co nás odhadla na postižené. V centru jsme na ni pak narazili ještě dvakrát. Skoro jako by nás pronásledovala… Nedá se nic dělat, nějak budeme muset svou pověst retardovaných obhájit - a se ctí!

Následovala další recese a sázka: donést k nádraží (nakonec jen k supermarketu) kládu z lesa za zpěvu infantilních dětských popěvků. I do toho se kluci (tedy část) nechali uvrtat. A tak táhli přes kolonádu a park a postupně se synchronizovali při zpěvu písně Skákal pes, kterou prokládali popěvky Když jsem já sloužil a Prší, prší… Vydrželi to opravdu až do konce a vzali to jako úžasný způsob, jak trochu popíchnout tu společenskou smetánku, co korzovala kolem. Zároveň přišli i na to, že když se tváří dost sebejistě, nikdo je nemá za hlupáky. Doufám, že jim tenhle trénink bude jednou dobrý, až budou třeba absolvovat pracovní pohovory, kde z člověka udělají hlupáka raz dva…

Zkrátka - pověst, že "Ty děti jsou postižené…" jsme naplnili do puntíku. Jak bychom si také mohli vzít na svědomí, aby se ona dáma dopustila lži, no ne?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama