Neděle, 28.7.

15. srpna 2013 v 12:36 | Darina |  Brod nad Tichou 2013 - tábor

Nějak se nám letos rozjelo plnění orlích per. S ránem vyrazil do terénu Mervin splnit 24 hodin o samotě. Jakási záhadná modifikace podmínek vyžadovala, aby byl někde v okolí a pozoroval tábor. To hrozilo parádní nudou. Po nástupu zde tedy byla halda nadšených lovců, kteří se rozhodli, že uspořádají na Mervina štvanici. Nu, nebude-li hloupý, nedostanou ho.

Po chvíli se vrátilo komando vlčat pod vedením Chroustala, že prý je Mervin ve vodárně a že je tam roveři nechtějí pustit - a jak je to nefér, nečestné a nesportovní. Klasicky se během dopoledne ukázalo, že Mervin ve vodárně není a nebyl a byl zas na chvíli klid. Aspoň na bohoslužbu. Ta proběhla na můj vkus trochu rozpačitě, možno říci, že skoro ilegálně. Nejprve byly zmatky se začátkem (jasně, Chroustal dal přednost honu na Mervina před zbožností). Pak… tvářilo se to jako akce pro vyvolené. Někdo z kluků, kteří nemají kostelní zkušenosti, se sice projevil zájem, že by šel také, ale pak se zalekl toho, že to vypadalo právě až moc "kostelně" - a co kdyby něco zbodal? Necítil se být vítán - a tohle je pro mé pojetí zbožnosti kapku problémeček.

Přesto jsem si tohle malé nedělní zastavení užila. Nějak tak mě tam cosi oslovilo a zaujalo. Hlavní myšlenka byla až k zbláznění jednoduchá - papež František v Jižní Americe mluvil o tom, že chce těm lidem přinést Krista. Nejsem založením evangelista a neumím a nedokážu a nechci rvát lidem do hlavy Boha horem dolem, ať už chtějí či nikoli. Na druhé straně však nevidím důvod, proč se za svou víru stydět nebo proč ji tajit.Patří přece k tomu, kým jsem. Jsem si také až příliš vědomá, že by sem tam někdo nějaké to setkání - hlavně s Božím milosrdenstvím, přijetím a láskou - potřeboval. Tohle byla věc, na kterou jsem tam myslela, na konkrétní lidi, blíž i dál v čase i v prostoru… Pokud by se podařilo ještě několika ukázat, že Bůh nepatří do starého železa a že není jen pro hloupé a slabé, bylo by to fajn.Je jedno, zda to udělám já či někdo jiný, ale jde o to, aby na to někdo sebral odvahu.

Po obědě jsem si v chládku fary ještě pár věcí promýšlela. Opravdu na to byl čas. Po delší době mě zase navštívil Ž 139. A nefalšovaná radost ze slunečního svitu, z toho, že vše jde dobře, že si to tu užíváme… starosti přijdou pak. Hodila jsem řeč i s Jaroslavem. Dosud jsem ho neznala a chtěla jsem vědět, co je zač. Později odpoledne jsme šli k vodě a líně si ji užívali až skoro do večeře.

Podvečer se chmuřil. Od hranice táhla mračna. Vypadalo to na pořádný déšť. Pif s Palečkem mrkli na internet a prohlásili, že to přijde až tak za 2 hodiny. Já mrkla na oblohu a prohlásila, že za půl hodiny budeme mít starosti. A měli jsme.

Přihnalo se to jedna báseň. Stihli jsme zašněrovat stany, ale ne pozavírat okna na faře: tedy, ta Němka trvala na tom, že si ta svá zavře sama, ok. Nestihla to. Prudký poryv vichřice jí okno vyrval z ruky a sklo se vysypalo. Měla kliku, že se jí nic nestalo. Zůstala jsem s ní uklízet škody a čekala jsem, zda budeme muset evakuovat mrňousy pod střechu. Byli stateční, nemuseli jsme, hurá!

Nebe venku připomínalo ohňostroj. Ani moc nepršelo, jen se blýskalo, moc nehřmělo, ale vítr byl silný. Pomyšlení na Mervina venku mi moc klidu nepřidávalo. Věděla jsem, že jediné nebezpečí, které mu hrozí, je od padajících větví či stromů (kusy pozemků kolem potoka a bývalých rybníků tu byly podmáčené). Jinak může maximálně promoknout. Doufala jsem, že není hlupák a přečká to někde relativně za větrem. Ale pět procent opatrnosti mi říkalo: co když je hlupák…

Ulevilo se mi někdy kolem páté ráno, kdy se pokusil připlížit do mého obydlí a otestovat mou bdělost. Zareagovala jsem na pohyb a pak to nechala být - stáhl se. Spatřen nebyl a já si oddechla, že je v pořádku. Neměla jsem tedy důvod ke krutému pronásledování. Slavnostně tedy prohlašuji, že Mervin není hlupák. Smějící se
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama