Homilie IES 7.9.2008

14. srpna 2013 v 12:24 | Darina |  Homilie

Texty: Ex 12, 1-14; Ž 149; Ř 13, 8-14; Mt 18, 15-20
Dnešní biblická čtení jsou velmi bohatá, tak mi odpusťte, že se zaměřím pouze na dvě myšlenky.

Cokoli odmítnete… To je slovo! V řeckém originále to máme trošičku zemitěji: Cokoli svážetecokoli rozvážete… Co tím autor myslel? Vypůjčím si teď slovník jednoho ze svých kolegů a řeknu:

  • Nám, katolíkům, je to jasné. V Matoušově evangeliu se už podruhé mluví o Petrově výjimečném postavení. Pravda, o dvě kapitoly dřív to bylo víc natvrdo; všichni přece známe ona slova: ty jsi Petr, skála… Ale dobře… tady se o tu moc dělí všichni apoštolové. A to nebyli jen tak ledajací hej nebo počkej! To byly sloupové církve! Předchůdci biskupů. Osobnosti vyvolené, kterým my, laici, nesaháme ani po kotníky. Můžeme jen zbožně zdálky vzhlížet. Maximálně se tak ještě sklánět před autoritou církve vyjádřenou v magisteru. Nebo snad ne? Ale pokračujme.
  • Nám, letničním, je to jasné. Toto je přece jednoznačný text o duchovní autoritě věřícího nad různými mocnostmi a démony! Jediné, co nám zbývá, je vzít ten text vážně a vstoupit do akce. Budeme tedy svazovat, rozvazovat, vyhlašovat Boží království a moc jména Ježíš… Všechno tady bude v pozoru! Nastane krásně bezchybně fungující ráj na zemi. Amen?! Nebo to snad také není tak jednoduché?
  • Nám, charismatikům z Jednoty a Křesťanských společenství, je to také jasné. Ten text mluví o odpovědnosti a autoritě našich autorit. Proto je nezbytně důležité se jim biblicky ve všem podřizovat. Je důležité stát pod autoritou. Kdyby si každý dělal a myslel, co chce, to by to s tím Božím královstvím špatně dopadlo! Proto je třeba, abychom byli se svými autoritami konformní. Nebo je to zase složitější?
  • Nám, teologům, je to také jasné. Dnešní text jsou tři nesouvisející logia a redaktor je spojil dohromady s nějakým záměrem. My teď jen musíme odhalit, s jakým. Proto nasadíme všechny exegetické postupy, které známe, a třeba nám to přinese nějaké poznání o tom, co Ježíš řekl, nebo neřekl. Bude to prima intelektuální cvičení. A naše víra? Ale..., ta si to nějak srovná!
Že by se vám na těch dosud prezentovaných názorech něco nezdálo? Jasně, je to složitější. To už tak totiž s Božím slovem bývá. V těch dosud uvedených příkladech je někde nějaké zrnko pravdy. Pokud se však na text Písma díváme jen svými konfesními, denominačními nebo akademickými brýlemi, může se nám přihodit, že nás takový postoj bude velmi dobře chránit před tím, aby k nám mohl Bůh skrze své slovo promluvit. Pokud se dostaneme do fáze, kdy biblickému textu začneme dokonce podsouvat své vlastní učení, nu… to už je hodně na draka. Buďme tedy v zacházení s Písmem opatrnější a pokornější. I když studujeme teologii. Zkusme vydržet i skutečnost, že se nám řeč Písma někdy vůbec nelíbí, nehodí se do našich denominačních škatulek a ruší náš zbožný klid.

A nyní se vraťme k našemu textu. Je pravdou, že tu stojí tři jako by samostatné textové celky. Jeden se zabývá problémem napomenutí hřešícího bratra, další právě naším svazováním a rozvazováním a ten třetí hovoří o zaslíbení Kristovy přítomnosti ve společenství učedníků. Celý text dnešního evangelia je zasazen do rámce rozsáhlejší Ježíšovy řeči, která je adresována učedníkům. Nejde tedy jen o spojení textů asociací. Jak tedy tyto části souvisejí? A hlavně: co nám chtějí sdělit?

Cokoli svážete… cokoli rozvážete… Když něco svazujeme, chceme, aby to drželo pohromadě, aby to bylo dostatečně pevné. Letos udělali s vazbami docela zásadní zkušenost někteří z našich skautů na táboře. Měli si pomocí vazeb dát dohromady postele do teepee, aby v těch čtrnácti deštivě uplakaných dnech spali v relativním suchu. Hřebíky po jistých zkušenostech, kdy se někteří borci pokusili o výrobu pancéřových postýlek, nepoužíváme. První pokusy těch, kdo přijeli na tábor jako nováčci, nebyly žádná sláva. Jejich výtvor měl daleko do obrazu cokoli svážete… Blížil se spíš trochu jinému významu, totiž: cokoli zašmodrcháte S trochou básnické licence bychom však mohli náš text přeložit i takto. Dovolme si to na chvíli a uvažujme, jaké další významy nám z něj vyvstanou.

Jakmile slyšíme o zašmodrchání, najednou jsou myšlenky o dogmatech a autoritách poněkud nepatřičné. Spíš máme pocit, že jsme něco pořádně zbodali. Zašmodrchat se dá leccos:

  • Mohu se zamotat do výkladu tématu u zkoušky. Nebo do dlouhého výpočtu.
  • Mohu zamotat své city a vztahy.
  • Mohu se zamotat do lži, nechci-li z nějakého důvodu mluvit pravdu.
  • A nejen já osobně. Do podivných vztahů, nejasností a nevyřčených věcí se klidně může zamotat celé společenství.
  • Každý z nás se může zaplést do hříchu. A co víc, dokonce někdy může být zapleten i bez své vlastní vůle.
Proti zamotání se do věcí, které nás svazují a posléze třeba i zotročují, nejsme nikdo imunní. Ježíš s tím počítal. Mluví o tom se svými učedníky. To nebyli žádní duchovní superborci. Dokázali se také pěkně zamotat. Do zbabělosti, do zrady, do nejistot… V tom výroku je dokonce i rada, co s tím. Když už se do něčeho zašmodrcháte, je nejlépe všechno to zase rozmotat a začít od začátku. Protože pokud se budete snažit dál dosavadním směrem, často to v praxi znamená, že se zašmodrcháte ještě víc! Možná tak vyrobíte gordický uzel, ale věc se většinou nevyjasní.

Rozvazování zašmodrchaných věcí v praxi znamená, že bude možná potřeba sebrat odvahu a jít si něco s někým vyříkat, omluvit se, vysvětlit si věci. Možná bude třeba sebrat odvahu a jít si to vyříkávat se samotným Pánem. Možná si při tom trochu člověk otlačí kolena a promáčí nějaký ten kapesník. Ale problém bude rozpletený. Bude možné zase volně dýchat.

Možná se stane, že jste se nezamotali vy, ale někdo ve vašem okolí. A v panice se zaplétá víc a víc. Tam má potom místo to slovo o napomínání. Vidíme-li, že je někdo v úzkých, je třeba mu jít na pomoc. Napomenutí sourozence v Kristu nemá být ani moralizováním, ani soudem, ale spíše podanou rukou. Je na nás, jaké formy zvolíme, abychom naplnili toto Ježíšovo slovo. Je to na nás a vyžaduje to hodně moudrosti. Ale napomenutí je vždy jen nabídkou. Nemá být pokusem druhého předělávat. Je na něm samém, zda podanou ruku přijme či nikoli. Ježíš realisticky počítá s tím, že vás ten druhý může poslat do háje. V tom případě to máme zkusit znovu. Pokud jsme posíláni do háje setrvale, najdeme v dnešním textu dodatek, že pak nám má být jako pohan či celník. V tomto místě býváme s textem rychle hotovi. I učedníci to možná napoprvé slyšeli tak, že se ten do čehosi zapletený deklasuje mezi ty góje, ne-lid. Jenže nám nějak uniká, že tohle je slovo toho Ježíše, který ku pohoršení zbožných s celníky a hříšníky kamarádil a chodil na jejich mejdany. Jak to tedy řešit? V podstatě jde o to, že by se ten zašmodrchaný chudák neměl stát ani předmětem našeho opovržení, ani objektem naší evangelizační či jiné péče. Neměl by být nikam tlačen, ani strkán. Měla by mu být ponechána svoboda. S nabídkou pomoci, bude-li o ni stát. Jen… je nutno si uvědomit, že ten, kdo má momentálně svázané tkaničky bot, nemůže kopat za náš tým. Nebojuje. Neslouží. Nemůže. Protože v konečném důsledku by si ještě navíc rozbil nos (či ústa).

Občas se nám, zašmodrchaným, stane, že nevíme, co je pravda a co lež, co je černé a co bílé a co jenom šedivé. Potom docházíme k poslední části dnešního textu. Máme tu zaslíbení, že na to rozmotávání těžkých problémů a situací nejsme sami. Stačí, aby se aspoň dva shodli, že si neporadíme, a už máme zaslíbenou přítomnost Ježíše. Nejde jen o přítomnost nějakého moudrého rabiho, ale také o přítomnost Krista vzkříšeného. Toho, který si poradil s daleko horšími problémy lidské existence a lidského hříchu. A také s problémy světa, na které my nestačíme. Konec konců, on ten svět dával dohromady, no ne?

Jen… jedna malá podmínka: tady musíme mít pro změnu navázaný vztah. V jedné písničce se zpívá, že jsme tak silní, jak silný je lano, co k nebi nás poutá. Pokud bude tohle lano solidně silné, pokud náš vztah bude solidní vazbou (pravda, možná to dá trochu víc práce, než těm našim skautům jejich postele), máme naději, že nás to v průšvizích unese. A že my sami budeme schopni moudře rozlišovat, co je třeba rozvazovat, rozplétat a rozšmodrchávat. A naopak, kde je potřeba něco navázat, spojit, svázat, tak, abychom byli trochu více lidmi, jakými máme podle Boží vůle být.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama