Čtvrtek, 25.7.

14. srpna 2013 v 13:55 | Darina |  Brod nad Tichou 2013 - tábor

Ráno jsme se všichni vybatolili na vlak. Kluci jeli do Plané a těšili se na prohlídku dolu Ondřeje Šlika (což si, mimochodem, opravdu královsky užili). Já jsem se vydala do Chodové Plané, lákala mne vysoká koncentrace keší zde umístěných.

Kluci vystoupili v Plané. Ve dveřích vlaku se minuli s obstarožní dámou (jen to koště jí chybělo…) Káravě na mne pohlédla, pak ještě jednou řádně prolustrovala oddíl a pouze mírně tázavým tónem konstatovala: "To jsou postižené děti, že?" Vytřeštila jsem na ni zraky. Všichni se venku chovali vzorně a tvářili, když ne inteligentně, tak aspoň normálně. Odvětila jsem tedy mírně: "Nikoli, to jsou skauti!" "Ne, ti jsou postižení, já to musím vědět, já to poznám!!!" přesvědčovala ona dáma dalších 5 minut mne i průvodčího. Zbaběle jsem utekla do jiného oddílu a řezala se smíchy. Po chvilce přišel rozpačitý průvodčí a omlouval se. Řekla jsem mu, že to nemusí řešit - háčky to nemá, viset to na nás nevisí, tak co. Ale večer jsem se svou zkušeností chlubila a hláška o postižených dětech se stala nedílnou součástí letošního tábora. Co to mělo přinést dalšího, ukázaly až následující dny.

Zbytek dopoledne jsem trávila lovem krabiček v Chodové Plané. Markantní rozdíl proti Plané (bez přívlastku): zámecký park udržovaný, cestičky uhrabané, stromy prořezané, trávník posekaný… v parku si hrály děti z mateřské školy a vzorně zdravily. Oba židovské hřbitovy zajímavé, ač zde bylo království bolševníků. Ty potvory zde sice posekali, ale nechali je předtím vysemenit. Rostlinám se zde daří, jsou to příšerná třímetrová monstra, s okvětím velikosti deštníků, pod nímž by se skryla průměrná česká rodina.

Postupovala jsem dál a dál až k poutnímu kostelu sv. Anny mezi oběma Planými. Bylo trochu obtížné najít cestu, došlo tu k přebudování stezek a tak jsem se trochu motala. Ale nakonec jsem vykoumala, jakže se dá přejít trať protínající krajinu a dosáhla jsem svatoanenského areálu. V pilné práci zde bylo asi 6 zahradníků. Nejen že se starali o trávníky, ale luxovali i cestičky. Asi proto, aby si o nás následující den ti Němci nepomysleli… Bolševníky za obzorem na ně však zvědavě vykukovaly, takže celá ta práce budila dojem takové trochu Potěmkinovy vesnice. Kostel stojí na ostrohu a je to baroko (dobré pro oko). K zázračnému prameni to bylo ještě kus cesty zpět. Ale zklamal mě - pít se z něj vskutku nedalo. K čemu studna bez vody?

Přes luka jsem pak táhla na okraj Plané ke staré zapomenuté úvozové cestě (poslední zajímavá keš) a v parném poledni jsem sbíhala do města. Vedro bylo k nesnesení. Počkala jsem tedy na vlak. Po návratu mě čekalo něco kuchařských povinností, ale to se zvládlo. Jen teď nechci nějakou dobu vidět (a škrabat) brambory.

Kluci dorazili z koupaliště mírně uondaní později odpoledne.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama