Dědeček Bernard

2. června 2013 v 17:33 | Darina |  FEIK
Bernard Feik (18.5.1901 Filířovice u Dvora Králové - 26.6.1945 Klatovy)
Dědeček byl někým, kdo v mém životě výrazně chyběl. Byl polotajemnou postavou, o níž se nemluvilo. Dáno to bylo hlavně tím, že zemřel v červnu 1945, v době mamčina dospívání. V době, kdy ho asi nejvíce potřebovala. Rekcí na tuto ztrátu bylo mlčení. Dlouhou dobu tedy dědeček do mých úvah nepatřil.
V době svého vlastního dospívání jsem se o něm však něco dozvědět chtěla. Faktické informace byly ovšem dost kusé. Bylo tu rodiné vyprávění, to vyprávění, jehož pravdivost teď, s odstupem let, budu ověřovat.

Dědeček se narodil v malé osadě Filířovice u Dvora Králové nad Labem. Tolik říká křestní list. Dále se v něm lze dočíst, že byl nemanželským dítětem, které nebylo legitimováno. Známé je jméno matky - Františka Fejková. Jsou uvedeni i její rodiče, tak, jak tehdy bývalo zvykem (František Fejk a Marie Chudobová). Jméno nemanželského dítěte určoval farář a tak se dědeček jmenoval Bernard (jméno atypické v místě i v rodině).

Rodinná historie praví, že dědečkovým otcem byl bohatý sedlák z Filířovic, snad příjmením Mühl, který Františku Fejkovou přivedl do neštěstí. Prý si ji i zamýšlel vzít, ale předčasně zemřel na zápal plic. O budoucí dítě se ovšem postaral a připsal mu podíl na statku, který přešel do rukou jeho sestry (s nějvětší pravděpodobností provdané Šáferové). Tato sestra trvala na tom, že dítě má na statku vyrůstat a matka Františka, aby svému dítěti nebránila ve štěstí, se ho vzdala. Tím pádem byly přetrhány všechny vazby k rodové linii Fejků (či alternativně psáno Feiků, Feyků).

Bernard ve Filířovicích vyrostl a prý nebyl nijak tichý ani zádumčivý. Pamětníci vzpomínali na to, že on a ještě jeho dva věrní kamarádi (jméno jednoho zůstalo zachyceno - Karel Brdička) patřili k největším uličníkům ve vsi. Jenže léta šla. Bernard vystudoval dvouletou obchodní školu ve Dvoře Králové. V r. 1918 byl na popud příbuzných zplnoletěn. Bylo mu oznámeno, že jeho podíl padl na jeho výchovu a vzdělání a od dané chvíle stojí na vlastních nohou a má se o sebe starat sám. Do ruky dostal kufr, peřinu a šlus.

Dnes těžko soudit, zda to bylo tvrdé či nikoli. Stalo se to tak. Končila válka, která se v našem povědomí označuje jako první světová, a život nebyl procházkou růžovým sadem. Na druhé straně, jakýsi vztah k bratrancům a sestřenicícm tam zůstal, v době té druhé války trávila moje máma na Dvorecku prázdniny u příbuzných.

Ovšem rozmotat tyto historie bude těžké. O to víc, že v době, kdy dědeček zemřel, vyšlo najevo, že byl otcem nemanželského syna Zdeňka Bukovského kdesi z Jilemnicka.

V roce 1943 si životní útrapy vybraly na dědovi svou daň - onemocněl tuberkulózou (asi zde byly i genetické sklony). Dočkal se konce války, ale už ve velmi špatném stavu (v dubnu 1945 už nebyl schopen ani se evakuovat při americkém náletu na Klatovy) a i přes lékařskou pomoc krátce po osvobození zemřel.

Zanechal mi genealogickou záhadu, po jejíchž stopách se nyní pouštím, abych trochu víc pochopila, kdo byl tento člověk, vytržený z kořenůsvé rodiny i minulosti. Čím mne ovlivnil a co se v té minulosti ještě skrývá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama