Boskovice a okolí

29. června 2013 v 9:11 | Darina |  Geo-kačerské adrenaliny
V tomto kraji jsem nebyla už spoustu let. Byla jsem tedy ráda za pozvání svých přátel přijet si trochu zrelaxovat v tropických vedrech...

Na cestu jsem vyrazila 20.6. Vybrala jsem si snad ten nejhorší možný den. Vlak - rozpálená výheň, kde se nedalo téměř an dýchat. Nevíc v kupé se mnou seděl "bodrý Moravák", který až do Chocně pusu nezavřel a hlasovou intenzitou by mohl bourat i hradby jerišské. Nedalo se nic, ani spát, ani číst... Vysvobodila mne průvodčí, která ohlásila, že vagón, v němž sedím, v Třebové končí. Využila jsem situace a zbaběle prchla jinam už v Chocni. Poté mne provázelo již jen nesnesitelné vedro, které se s podvečerem nijak nemírnilo.

BOSKOVICE
Na kešky jsem vyrazila následujícího rána. Zajímaly mne Boskovice, moc jsem je doposud neznala. Po jednom dni, který jsem strávila opravdu důkladný probíháním města, mohu říci, že teď už alespoň okolí centra znám jako své boty.

Začala jsem u evangelického kostela. To bylo snadné a keš byla moje na první sáhnutí. Pokračovala jsem k hvězdárně - tam jsem ovšem mohla jen plakat. Bylo mi naprosto jasné, kde keš je, ale za denního světla je opravdu neodlovitelná. Smůla, nu. A smůla se mi lepila na paty i dál. Když jsem brousila s GPS kolem synagogy, sdělil mi správce objektu, že kešku už nějmíň před dvěma týdny někdo ukradl. Super! Ani kešku Otakara Kubína jsem nenašla, ale to snad byla moje geoslepota.

Smůla se protrhla až u gymnázia, kde jsem rychle našla indicie multiny a záhy vylovila finálovou krabičku. Další na programu už byly kešky u zámku - zámecká a letní kino. Pak jsem vysupěla do kopce k hradu a chvíli odhadovala, kde se skrývá finále Boskovických pověstí. Před místním zvědavým mudlou jsem se maskovala jako že hledám houby a nemohu najít. Naštěstí brzy zmizel a já radostně logovala. Přes šílené kopřivové pole jsem se pak prodrala na Baštu, abych si prohlédla další pamětihosnost a vykutala další krabičku. Pak už jsem nějak směřovala k městu. Ale ouha, někde jsem špatně odbočila a cesta se změnila ve stezičku a nakonec jsem musela sjet po zadku akátovým křovím, abych se dostala na trochu civilizovanější cestu.

Ve vedru jsem se plazila k židovskému hřbitovu. Indicie jsem sice našla, ale finále jsem vzdala, nechtělo se mi supět takovou dálku (vzdušnou čarou je to sice kousek, ale...) a došla jsem si místo toho pro krabičku k nádraží, věnovanou německému bunkru. Ostatní budu muset oběhat příště. Nebyl to špatný den, počasí bylo nádherné a viděla jsem kus krásného města a ne vždy se všechno podaří. Mám aspoň důvod jet se sem podívat ještě jednou.

RÁJEC-JESTŘEBÍ
Následující den bylo na programu dvojměstečko Rájec-Jestřebí. Z hlediska odlovu krabiček to byl skoro ideál. V Jestřebí je nezáludná keška u místní kapličky, které sama o sobě stojí za podívání. Do Rájce se to pak sice nechá šlapat, ale bylo docela svěží ráno, sluníčko svítilo, a co si víc přát?

Rybník Klimšák také stojí za podívání, okolí je pěkně upravené a spíš náhodou se mi krabku podařilo zahlédnout hned. Zpod stínu stromů jsem pak stoupala ke kostelu. Tady jsem měla štěstí - kostel byl otevřený a zrovna vycházeli nějací lidé. Pan kostelník (domnívám se) mne nechal prohlédnout si v klidu interiér, což je taková dobrá klasika. Stavba sama je zajímavější, kostel byl postaven v 17. stol. Při restaurování interiéru byly objeveny středověké malby a to je, spolu s renesančními náhrobky (ty jsou ovšem sneseny do zámecké kaple), asi to nejpozoruhodnější, co zde mají.

Tiše jsem pobloumala kostelem, nechtěla jsem moc zdržovat a modlit se dá i venku. Pak jsem pokračovala v cestě. Jasně, že jsem se předtím zalogovala do blízké krabičky.

Zámek samotný jsem tentokrát nenavštívila. Byla jsem tu před několika lety, když jsme tehdy probádali Moravský kras. Navštívily mne vzpomínky na fajn dovolenou, ale nic víc. Teď jsem se šla známou cestou, koruny lip hučely včelí píli, sluníčko svítilo. Pak jsem se toulala zámeckým parkem, prohlédla si vodopád, altán, kde šlechta hrávala tennis, a jen tak mimochodem se poohlédla po poslední krabičce. Dala trochu zabrat, mrška, ale nakonec jsem ji našla.

LETOVICE
Na konec jsem si nechala poslední krabičku, v zámeckém parku v Letovicích. Městečko znám dobře a byl čas poohlédnout se i po starých zkratkách a jít skoro zapomenutými cestami. Zámecký park byl v tom parném dni to pravé. Nikde nikdo a já se s podvečerem mohla pořádně projít a popřemýšlet o všem možném. A také bez problémů logovat poslední nález.

Nalezené kešky
  • GC48NMD
  • GC3VYRW
  • GC1WPFA
  • GC3RKXR
  • GC37ZC3
  • GC3EQV1
  • GC2HXFX
  • GC2DXQ4
  • GC3FKTP
  • GC127FH
  • GCVF5M
  • GC17P6C
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama