Letnice 2013

21. května 2013 v 7:24 | Darina |  Homilie
Dnes se očekává možná slavnostnější a důkladnější promluva, protože máme - Letnice… Tak se tedy budeme snažit :-) dostát očekáváním.

Asi bychom si měli připomenout, že tento svátek původně patří do arzenálu starého židovstva. Říkalo se mu svátek týdnů, slavil se 7 neděl po pesachu. Byly to normální dožínky, i když tak trochu paradoxně na počátku žně, tedy… když byly sklizeny prvotiny. Musíme si ale uvědomit, že zemědělský rok vypadal ve starém Izraeli kapku jinak než u nás, některé obiloviny, fíky a ovoce dozrávaly 2x za sezónu. Takže se i dožínalo jinak, postupně a několikrát. Stylově se k tomuto svátku četla kniha Rut. Je škoda, že z našeho pojetí Letnic tento aspekt vytratil, tento biblický spis má svůj humor a šťávu.

Naše Letnice jsou tedy již posunuty. Klasická církevnická klišé nám budou cpát do hlavy, že dnes se slaví narozeniny církve. Prima? A kde máme ten dort???? Vlastně ani tohle pořádně neoslavujeme.

Vypadá to tedy, že Letnice jsou v běhu církevního roku něco, s čím si možná nevíme moc rady. A jak by taky ne, jsou spojeny se sesláním Ducha svatého.

Duch je pro nás cosi, co si připomínáme, pokud náhodou recitujeme Krédo (a my to s ním moc nepřeháníme, což je na jedné straně plus, protože je pro nás o to významnější, na druhé straně minus, protože teď dolujeme z paměti, co že to tam o Duchu je). Nebojte, je to lehké: v Apostolicu se dozvíme jen to, že v Ducha věříme, zároveň s církví a společenstvím svatých. Niceanum nám to trošku zkonkrétní - Duch je vivificantus (oživující) a mluví ústy proroků (řečtináři mě sežerou za ten prézens). Pak je v tom krédu cosi složitého o vztahu Ducha k Otci a Synu, ale to raději necháváme teologům, kteří se o to hádali na raně-církevních koncilech. A díky antickému myšlení už pro nás není Duch "ta", ale jakési blíže nespecifikované "to".

Zajít ohledně Ducha svatého dál se nám moc nechce, to přece dělají jenom charismatici a oni jsou asi tak trochu "to…" Nu, nelíbilo by se nám dvakrát být s nimi házeni do stejného pytle.

Je otázkou, zda by se nám vůbec líbilo být součástí toho biblického příběhu. Představte si, že by se teď ozval hukot z nebe a že by se tu dělo něco, co by vypadalo, že z nás v konečném důsledku udělal Bůh tak trochu hlupáky. Že by nás tady a teď mohlo potkat něco, co bychom možná neuřídili, racionálně neustáli… Chtěli byste? Ano? Ne?

Není tedy přece jen bezpečnější nechat Ducha svatého v církvi jen v té institucionalizované krotké podobě? Kde většinou nic nehrozí (i když, když se nad tím zamýšlím… volba římského biskupa Františka ukazuje, že i v instituci Duch svatý občas udělá průvan). Ale většinou je to takto bezpečné. Vyznáváme, že Duch působí ve svátostech, je dán v plnosti biskupům pro jejich úřad…

Takto je to jednoduché. Je to, jako kdybychom si napustili vanu plnou teplé vody, přidali vonnou pěnu a třeba i gumovou kačenku či rybičku nebo si vzali oddechovou knížku… je to akorát, dokonalé, hygienické…

Ta druhá cesta, po níž šli konec konců aktéři biblických příběhů, se nepodobá idylické koupeli, ale spíš tomu, když se vrhnete do moře. Je to slané, štípe to solí, občas je tam vlnobití, občas se zamotáte do chaluh, nebo vás dokonce žahne medúza, občas si možná ukopnete plec o kámen, občas je po bouři voda studená a zkalená… Ale… v moři se dá plavat (pravda, občas to stojí docela úsilí), na vlnách se dá dokonce surfovat, plachtit, vidíte zlaté a rudé odlesky na vlnách při západu slunce, cítíte vítr a slunce a obzor a dobrodružství… jen… je to celé jaksi neohraničené, nespecifikované, nevypočitatelné…

Osobně věřím, že církev potřebuje obojí - moře i vanu. Že ta dělicí čára dokonce prochází námi samotnými. Někteří z nás trochu více preferují tu vanu. Ale je to skutečně tak? Nezapomněli jsme tak trochu na to moře? Nejsme jen zastánci hygieny? Není to výzva, je to jen otázka, směřovaná ke každému z nás. A také ke společenství jako celku? Máme ještě odvahu pouštět se do dobrodružství? Ne, odpovídat není třeba, ať chceme či nechceme, mluví za nás nejvíc praxe. Zkusme si tedy odpovědět každý pro sebe a zkusme hledat odpověď i pro ten náš konkrétní kousíček církve, tady u Máří.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama