Únor 2013

Kostelec nad Černými lesy

24. února 2013 v 19:11 | Darina |  Geo-kačerské adrenaliny
Tato únorová výprava za keškami byla skutečně adrenalinová. Po lovecké stránce byla spíše fiaskem. Zkoušela jsem mnoho kešek, výsledkem počasí a stále rostoucí sněhové vrstvy byly nakonec pouhé 4 kusy. Do Kostelce se tedy zcela jistě někdy vrátím.

Ten největší adrenalin nastal ovšem při návratu do Prahy. Poslední keš jsem našla pár metrů od autobusové zastávky a autobus na Prahu měl jet za pár minut. Jel. Sice s menším zpožděním, ale sněží-li, lze to omluvit. Autobus se coural, ploužil a klouzal nejprve skrz Kostelec do Mukařova, pak dále k Říčanům. Vjeli jsme do lesa a minuli odbočku na Strašín. A tam se to stalo. Těsně před námi se najednou štosovala kolona aut. Nejprve jsme neviděli, co se děje, před námi funěl kamion (kdo ví, jak se tam dostal, na tu cestu měl zákaz vjezdu).



Před námi zatáčka, můstek a kolem docela cvrkot. Posléze se ukázalo, že se tam vybourala dvě auta a začala hořet. Kolem pobíhali lidé a auta od Říčan projížděla, jak by se nic nedělo. My projet nemohli, kamión se na zúžené silnici zasekl. Čekalo se, co dál. V autobuse byla malinko panika, na silnici leželo tělo. Nutně tedy vypukla diskuse, zda se jednalo o vážnou nehodu.

Přijela dvě hasičská auta, sanitka, policie. Relativně se toho moc nedělo. Sanitka však evidentně naložila někoho zraněného a odfičela směrem na Mukařov. Poté to píše vypadalo u nehody jako diskusní klub. Postávali tam policisté, postávali tam hasiči. A z obou stran se táhly dlouhé kolony aut, jejichž řidiči nevěděli, co se děje. Zdálo se, že se veškeré složky integrovaného záchranného systému věnovaly hlavně dokumentaci svého postupu (http://www.hzscr.cz/clanek/stret-dvou-vozidel-uzavrel-odpoledne-tah-na-kutnou-horu.aspx).

Lidé v autobusu zatím dost znervózněli. Ti, kteří mohli a byli z okolí, snažili se dovolat někomu, kdo by je mohl někde vyzvednout. V autobuse jeli také kluci, tak 14-15 let, na trénink. Těm pak volal někdo z rodičů, že to vypadá špatně, že silnice hned tak zprůjezdněna nebude. Aspoň že je v tomto smyslu informace na internetu. Rádio zatím nehlásilo nic. Řidič autobusu nadával.

V tuto chvíli se kluci rozhodli, že dojdou do Říčan pěšky. Přidala jsem se. Bylo mi jasné, že dojdu-li na vlak, dostanu se možná i do Prahy. Když jsme míjeli místo nehody, pro jistotu jsem se zeptala jednoho z hasičů, jak odhaduje, že to bude trvat. Byla jsem připravena, že dostanu-li určitou odpověď, vrátím se to říci lidem v autobusu. Odpovědí bylo, že netuší. Dodatkem něco ve smyslu, že lidé, co čekají v koloně, nemají právo otravovat. Fajn, chápu, že záchrana majetku a životů je prvořadá, ale je nutno postupně řešit i přidružené problémy. V tuto chvíli už byl zraněný v sanitce a uháněl k nemocnici a na silnici se evidentně nic převratného nedělo.

Šlapali jsme tedy čtyři v prázdném jízdním pruhu a když jsme minuli místo nehody, začali jsme informovat řidiče, stojící v koloně. Suplovali jsme tak práci patrně policistů (ti ale pomáhali a chránili někde jinde). Řidiči děkovali a v zápětí nadávali, někteří tam (podobně jako my předtím) tvrdli už 40 minut. Poté, co jsme tak ušli nějakých 500 m, nabídla se jedna z řidiček, že mě hodí v Říčanech někam k nádraží. Ušetřila mi tak další skoro 2 km cesty. Vyhodila mě na autobusové stanici, kde jsem čekajícím opět řekla, že čekají marně. Spolu ještě s jedním člověkem, který na mé oznámení ihned reagoval, jsem vyrazila k nádraží. Vlak mi sice ujel před nosem, ale naštěstí jich tu jezdí docela dost.

Do Prahy jsem se dostala. O něco později, o něco promrzlejší, o něco zamyšlenější. Snad pro poznání, že v krizových situacích se lidé dokážou vzepnout k vzájemné pomoci a ohleduplnosti. Snad k vděčnosti, že díky různým kurzům a tréninkům jednání v krizových situacích netřeba o některých věcech přemýšlet. Snad k otázce, zda tyto tréninky krizových situací absolvovali také ti profesionálové, kteří postávali u nehody a rozhodně nespěchali a nevyvíjeli horečnou činnost (vím, těžko soudit, ale i informovanost okolí je důležitá).

Zlatá rybka

24. února 2013 v 18:32 | Darina |  Geo-kačerské adrenaliny
Nedělní odpoledne. Co dělat? Své nedělní "povinnosti" jsem si splnila a seděla jsem u oběda s několika stejně osamělými, jako jsem já. V kapse GPS a v hlavě plán, že by se dalo vyrazit na malou kačerskou procházku. Zkusila jsem umluvit kamarádku a ejhle, slyšela na to (jako už kolikrát). Lovit kešky s ní je totiž vždy radost a humor.

Vyrazily jsme do oblasti Smíchova a nejprve se poohlédly po finálce Akcionářského pivovaru (GC19P3F). Byla to otázka chviličky a už jsme kešku vítězně třímaly v ruce. Povzbuzeny úspěchem, rozhodly jsme se pro něco malinko komplikovanějšího, o lov zlaté rybky (GCRG8P). Z toho, co praví listing, se určitě bude jednat o zajímavou zkušenost. A jednalo.

Postupovaly jsme přesně podle návodu a bez problémů našly příslušné nářadí. Pak jsme se vydaly na místo lovu. Bylo to kapku dobrodružné, naštěstí se tu zrovna nepromenovalo příliš mudlů. Kamarádka se ujala úlohy lovce, protože mi nevěřila, že to, co jdeme chytat, je opravdu zlatá rybka. Když ji zahlédla, rozchechtala se. Nemohla se pak nějakou chvíli trefit, ale nevzdávala se. Já dělala zeď. V tu chvíli vidím, jak se k nám hrne osoba třímající GPS v ruce. Nu ano, další lovec, pardon, lovkyně. Slušně se zeptala, zda se může přidat k lovu. Jasně že ano, tak jsme se snažily rybku chytit už tři a po pár perných minutách jsme ji opravdu vytáhly. Pro každou z nás měla jedno přání. Logovaly jsme, vyměnily si kódy akuálně přítomných TB a pak jsme rybku vrátily tam, odkud jsme ji tak pracně vytáhly.

Chvilku jsme ještě povídaly. A hlavně se hrozně smály. Kolegyně pak běžela vrátit rybářské nádobíčko a my se posunuly k dalšímu číslu odpoledního programu a řádně obdivily pražský kubismus (GC10HT9). Ani ten nám neodolal. Byla to tedy prima odpolední vycházka a s prima zábavou.


Vlček, Buriánek, Smáha, Fragabo - přelom 17. a 18. stol.

9. února 2013 v 14:32 | Darina |  WLCZEK
Minulé povídání jsem zasvětila poslední generaci Vlčků, kterou jsem byla s to v matrikách vystopovat. Před rokem 1760 jako by zmizeli z povrchu světa. Rozšířila jsem tedy své pátrání do okolních farností a čekala, co zajímavého najdu.

Našla jsem. Překvapení bylo hned několik. Jednak se mi podařilo dohledat nějaká další fakta o Vlčcích, kteří se objevili v Klatovech a vypadali nepříbuzně. Petrovi (1831), o němž jsem psala v souvislosti s otázkami 5. generace, se v Klatovech narodily další děti a on sám tam potom zemřel. Další kamínek zapadl do mozaiky.

Největším překvapením však byl matriční zápis z farnosti na Čachrově. 16.1.1717 se narodil a 19.1. byl pokřtěn Matěj (Mattheus) Vlček, syn Jana Vlčka a Evy z Rajského. Znamená to, že kolem r. 1700 museli v Rajském Vlčkové sídlit. Záhadu objasnil další, téměř totožný matriční záznam, tentokrát z běšinské matriky. Vše téměř stejné, jen otcem dítěte je Jan Buriánek. Nechápu sice, proč běšinský pan farář zápis opsal (bez toho, aniž by uvedl, že jde o opis z čachrovské matriky). Nepředpokládám, že by Jan a Eva nechali své dítě pokřtít dvakrát. Jednak asi nebyli zbožní tímto způsobem, jednak nebyli potulnými Romy (domnívám se), u kterých se ovšem tento nešvar rozmohl až v 19. století, ale řádnými poddanými panství týneckého. Ale možná to měli farníci z Běšin a okolí se svým panem farářem těžké. Konec konců, na Čachrov je stejně daleko jako do Úloha, kde stával kostel Petra a Pavla a kde byl i hřbitov. Ale byl to kostelík jen přifařený a do Běšin je již podstatně dále. To vše mluví pro logiku křtu na Čachrově.

A to vše také ztotožňuje několik příjmení. Běšinský pastýř duší dával zřejmě dlouhou dobu přednost pojmenování "po chalupě". A tak se z Vlčků bydlících v Rajském stali Buriánci, z těch v Tržku Smáhové (že jde o jméno po chalupě, dosvědčuje skutečnost, že když se přestěhovali do Javoří, byli z nich zpět Vlčkové) a ti, kteří se v tomto období mihli v Úloze, nesou podivné a zatím neobjasněné příjemní Fragabo. Bude to znamenat nový průchod matrikami a pokus o rekonstrukci další části rodokmenu. Počítám, že to bude trochu adrenalin! Stále totiž netuším, kolik Matějů Vlčků kolem roku 1740 existovalo a jak spolu všichni tito Vlčkové jsou příbuzní (a to si pište, že jsou!)