O ztraceném Pepíčkovi (2. generace)

8. ledna 2013 v 16:42 | Darina |  WLCZEK
Můj praděd se měl co ohánět. Deset dětí dá pořádně zabrat. Druhý v pořadí měl být, aspoň podle obecně v rodině tradovaných informací, Josef.

Hledání tohoto Josefa bylo velkým dobrodužstvím. První věc, která mi vše docela dost komplikovala, byl (co jsem mohla zatím vidět, tak odvěký) zvyk dávat opakovaně táž jména. Když dítě zemřelo, jeho jméno bylo volné - a šup, jakmile se narodilo další dítě (přirozeně, že toho správného pohlaví) dostalo totéž jméno. Můj praděd tak měl tři bratry jménem Antonín (až ten třetí se dožil dospělosti). Mezi pradědovými syny už jeden Josef byl, říkejme mu tedy Josef II. Ten se dožil dospělosti. A byl v pořadí prvním přeživším synem. Bylo tedy jasné, že hledaný Josef I. musel být starší a musel zemřít před narozením tohoto. Pro hledání mi tedy zůstalo časové rozmezí leden 1882- leden 1885, protože Josef II se narodil v únoru 1885 a předchozí z dětí (o němž bylo známo, že bylo nejstarší) v únoru 1881.

"Najít matriční záznamy v tak krátkém časovém úseku musí být hračka", pomyslela jsem si. A hned jsem se do toho dala. Začala jsem odzadu, tedy od úmrtí. To byla hračka. Zápis v matrice byl. Josef W., manželský syn Josefa W. a Anny J., zemřel 23.4.1884, stár 6 měsíců, 21 dní. Prima. Těm měsícům a dnům jsem se naučila už tak trochu nedůvěřovat, ale datum narození jsem si hbitě vypočetla plus minus konec léta až začátek podzimu 1883. A tady se to začalo zadrhávat. V indexu pokřtěných nebyl. Při zběžné prohlídce křestních matrik (pro dané období se v městě vedly tři podle jednotlivých kostelů, ač stejně většina daných období nese stejná jména a rukopisy křtících) v daném odobí žádný Josef W. pokřtěn nebyl. Zkrátka zmizel. Něco nevídaného a neslýchaného!

První věc, která mě napadla, byla, že se narodil ještě mimo Klatovy, stejně jako nejstarší dcera. Ale na jejím úmrtním listu bylo jasně uvedeno, že byla pokřtěna v L. A potom, stěhovat se s kojencem, to asi nebylo běžné v době, kdy chudí lidé cestovali většinou po svých. Rodinná tradice navíc zachovala příběh o cestě rodiny z L. do Klatov, které se muselo odehrát někde na přelomu jara a léta 1882.

Josef se tedy musel narodit v Klatovech a musel být pokřtěn. Zmizet nemohl, taková chyba být v matrikách také nemohla - přišlo by se na ni minimálně při pohřbu. Musí tedy někde být!

Uložila jsem zmizelého Pepíčka na několik dní k ledu a věnovala se ověřování dalších skutečností z rodokmenu. Mimo jiné mne napadlo ověřit si také matriční zápis pradědova sňatku. Vše v pořádku, sedí zápis, jména snoubenců... jen koukám, sňatek byl uzavřen 1.3.1886! Milý Pepíček se tedy musel narodit jako nelegitimní.

Pokud se někdo pozastavuje nad zhýralostí doby, v níž se chudí lidé brali až po narození jenoho či více dětí, je potřeba si uvědomit, že nešlo ani tak o morálku, jako o ekonomické důvody. Rodina musela mít kde bydlet. sSehnat vlastní střechu nad hlavou nebylo pro hodně chudé lidi právě snadné. Ani ve městě ne. Druhým důvodem byla skutečnost, že tehdy se tak nějak mělo za to, že jakmile se ti lidé vezmou, bude žena doma u dětí a domácnosti. Muž musel být schopen ji uživit. Ani to nebylo pro ty hodně chudé snadné. Často tedy žili tak nějak, aby žena mohla pracovat. Jistě, byl to cejch určití společenské kategorie, jenže právě do této společenské kategorie moji předkové spadali.

Proběhla jsem tedy index pokřtěných ještě jednou, ale teď jsem hledala Josefa J. Jasně, byl tu - narozen 3.9.1883. Nebyl legitimován. Jak se z nemanželského Josefa J. stal před sňatkem vlastních rodičů manželský Josef W. těžko říci. Spíš to bylo tak, že ten, kdo zapisoval do matriky, pro jednou neověřoval pravý stav věcí a přišel-li Josef W., že mu zemřel syn Josef, zapsal věci tak, jak je slyšel. A praděd těžko mohl co namítat či kontrolovat. Sice trochu číst a psát uměl, ale opravdu jenom trochu. Písemnosti patřily těm študovaným hlavám. Ty přece nejlíp vědí, co mají do té matriky napsat!

Mám tedy v rodokmenu kuriózní případ - člověka, který se narodil jako Josef J. a zemřel jako Josef W. aniž proběhl jakýkoli právní akt. Ověřila jsem si tím však, že alespoň v základních faktech lze rodinné paměti věřit, i když ty detaily mohou vypadat různě. A našla jsem chybějícího pradědova potomka, o kterém nikdo nic určitého nevěděl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama