O zhýralém strýci Františkovi (2. generace)

8. ledna 2013 v 12:12 | Darina |  WLCZEK
Můj praděd se měl co ohánět. Deset dětí dá pořádně zabrat. Čtvrtá v pořadí byla Barbora, v rodině zvaná Bábina.

O jejím dětství rodinná paměť nezachovala nic. Mimo křestního listu vypovídá o jejím mládí až list oddací z r. 1915. První světová válka a mobilizace s sebou přinesla přímo svatební hysterii. Matrika je plná zápisů, které svědčí o tom, že vojáci místní posádky neměli co jiného na práci, než se rychle oženit. Dodejme, že vojenská posádka v Klatovech nebyla nijak počtem zanedbatelná! Zamilovaní však v nejisté době zkrátka nechtěli čekat. V případě Bábiny zde byl ještě jeden velmi hmatatelný důvod. Jmenoval se Alžběta (Betta) a byl již nějaký ten pátek na světě. Podle křestního listu přesně 3 roky. (Druhý důvod, František, se narodil téměř již řádně v příslušném čase po svatbě.)

Nebylo tedy proč váhat, vdávaly se jiné, provdala se i Bábina. Její milý František pocházel z Písku. Nicméně rodina zůstala v Klatovech i po válce. Bábinin manžel byl povoláním holič, ve skutečnosti to však byl spíše notorický opilec. Za trochu kořalky schopen téměř všeho. Opatřit si však peníze na alkohol násilím - to nedovedl. Na to byl příliš zbabělý. Ostatek rodiny jím trochu pohrdal, ale do rodinných záležitostí se Bábině zas tak příliš nepletli. To nebylo zvykem, byť rodina byla docela soudržná.

Závislost je však závislost a tak milý František špekuloval, jak přijít k nějakým penězům bokem a užít si. Jeho velká příležitost přišla až v r. 1920. Nutno říci, že ji využil beze zbytku. Svobodná republika s sebou nesla opojení noými možnostmi a příležitostmi. Spolu s nově probuzeným národovectvím zavál čerstvý vítr i na náboženské scéně města a ejhle, kde se vzala, tu se vzala - byla tu Československá církev. V Klatovech asi zpočátku moc velký úspěch neměla. Město bylo v tomto období konzervativně katolické a nebylo příliš ochotné zahrávat si s novotami. Historické trauma rekatolizace bylo sice již nějkých 300 let staré, ale co kdyby... Lidé byli opatrní.

Nové myšlenky je však nutné prosazovat novými metodami. Rodinná paměť nezachovala, zda finanční odměna za nového člena přihlásivšího se k nové církvi, byla řádným či mimořádným prostředkem. Nicméně alkoholu-chtivý František se nějak s místními představiteli dohodl, že bude honorován za zvláště velkou dodávku duší. V tom čase zahrnovala bezprostřední rodina zhruba 10 či 15 lidí, včetně Bábinina otce a nejmladší sestry (což byla moje babička). Mrzký peníz prolil vzápětí hrdlem.

Dalších deset let nikdo nic netušil. Rodina náboženskou horlivostí nijak neoplývala a místní faráři se o zástupy šedivé chudých nestarali, pokud s nimi nemuseli mít co do činění. Vše vyšlo najevo v r. 1930. Moje babička se chtěla vdávat a ejhle, katolický farář ji odmítl oddat. Už přece 10 let není ani ona, ani další členové rodiny v katolické církvi. V té chvíli nastalo domácí peklo. Pradědovi Josefovi bylo v té době sice už 73 let. To však neznamenalo, že by rezignoval a nešel zjistit, jak se věci mají. Nejprve si poněkud drsněji (rodinné paměti praví, že dokonce ručně) pohovořil s mazavkou zetěm. Potom poněkud vzrušeněji s československým farářem. Tam to snad dopadlo k oboustranné spokojenosti. Nakonec si šel promluvit s farářem katolickým. Tady ovšem neuspěl. Tenhle pan farář evidentně miloval svou práci i své matriky a přímo s láskou do nich fialovou inkoustovou tužkou ke jménům jednotlivých hříšníků připisoval velké a výrazné APOSTAT! Inkoustová tužka se špatně gumuje a jak by k tomu přišel, kdyby měl v matrikách zmatek? A vůbec, církev svatá přece není holubník, aby si každý vstupoval a vystupoval, jak mu libo! A šmytec!

Babička měla tedy na tehdejší dobu supermoderně jen takzvaný občanský sňatek. K církevnímu zplatnění došlo až po šesti letech, kdy praděd zemřel a ukázalo se, že přišel nový, poněkud chápavější kněz. Zápisy v matrikách celou událost dokumentují - vedle fialového zápisu v křestní matrice u babiččina jména objevil dalšís, již jen obyčejnou tužkou - znovu vstoupila do římskokatolické církve r. 1936. Manželství dědy a babičky je navíc dokumentováno dvěma oddacími listy. V rodinnném archivu žloutne fotografie zhýralého strýce Františka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dolly Dolly | 9. ledna 2013 v 21:11 | Reagovat

Moc hezký čtení. Podobně mne překvapil kamarád myslím slušným nadáním literárním a Vy oba mne těšíte dávkou humoru, již literatura dle mého potřebuje jaksi především!!
A.ho.j DOLLY

2 Dolly Dolly | 9. ledna 2013 v 21:13 | Reagovat

nojo a ten jeho článek resp jeho "BLOGy" jou kolem adresy: http://bazant.blog.respekt.ihned.cz/c1-46015930-moje-nemecka-tetka

nebo:
http://bazant.blog.respekt.ihned.cz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama