Emancipovaná Barbora (3. generace)

9. ledna 2013 v 15:27 | Darina |  WLCZEK
V minulém vyprávění o pradědově bratru ševci Matoušovi, se mihla zatím jen okrajově, jejich sestra Barbora. Vyprávět její příběh a nadhazovat otazníky její životní cesty se mi příliš nechtělo, i kusé matriční zápisy dosvědčují, že je to příběh tragický.

Poprvé jsem se s existencí Barbory setkala u křestního zápisu Barbory "Bábiny" Vlčkové, babiččiny sestry. V té chvíli jsem naprosto netušila, o koho se jedná, zda je to manželka některého z pradědových sourozenců, teta... V průběhu pátrání po babiččiných dalších sourozecích jsem však narazila na několik matričních zápisů nelegitimních dětí, v nichž jako matka figurovala právě Barbora Vlčková, svobodná. Několik - tím nemyslím jeden či dva. Postupně jsem objevila, že Barbora byla matkou pěti dětí, z nichž se žádné nedožilo příliš vysokého věku. Většina se nenaučila ani chodit či mluvit. Matriky vydávají svá svědectví neúprosně:
  • 1889 dvojčata Anna a Barbora, žila 2 dny, zemřela na vrozenou slabost
  • 1890 Jan, žil 1 rok 3 měsíce, zemřel na zánět průdušek
  • 1893 František, žil 8 let 9 měsíců, zemřel na TBC plic
  • 1896 Antonín, žil 10 měsíců 27 dní, zemřel na zánět průdušek
Někde mezi tím pak úmrtní list Barbory samotné - zemřela 1897 na TBC plic ve věku nedožitých 30 let. Po vyluštěná záhady Matoušovy existence bylo nalezení Barbořina křestního záznamu hračkou. Stačilo rozšířit pátrání v matrikách vesnic přifařených ke Klatovům. Tato strategie měla úspěch a křestní záznam jen potvrdil, že jde skutečně o pradědovu sestru.

Dva ze synů Barboru přežili, Antonín o 3 měsíce, František o pár let. Podle adres z doby jejich úmrtí se o oba chlapce staral jejich dědeček Josef, tedy můj pra-praděd. Žádné z dětí nemělo šanci na život, zánět průdušek byl patrně eufemictickým opisem vrozené tuberkulózy. Stručná výpověď o obrovské bídě. Není to tragédie Barbořiných dětí, v nejnižší sociální vrstvě byla kojenecká a dětská úmrtnost příšerně vysoká. Ve městech bylo ještě o něco hůř, než na venkově.

Podivné a zarážející je to, že ani jedno z dětí nikdy nikdo nelegitimoval. Byla Barbora tak emancipovanou ženou? Z pohledu 21. století by se to tak mohlo jevit. Ovšem matriční zápisy vypovídají o konci století devatenáctého. To, co se skutečně odehrálo, se dá jen tušit. Byla Barbora systematicky zneužívána zaměstnavateli svých rodičů, třeba pod pohrůžkou, že nebude-li jim po vůli, přijdou o prácii rodiče (v době narození dvojčat bylo pra-pradědovi 53 let)? Byla zneužívána svým zaměstnavatelem či jeho synem? Varianta, že byla zoufale zamilovaná do někoho, kdo si ji nemohl vzít z ekonomických důvodů, je nepravděpodobná, takový člověk by se alespoň přihlásil jako otec dětí. Byla snad rodina v tak zoufalé situaci, že se Barbora přiživovala nejstarším řemeslem na světě? Musela vědět několik let, že je nemocná, že nemá šanci. Obětovala se, aby vylepšila ekonomickou situaci svých blízkých? Možná něco zmínil dobový tisk a v jeho archivech by se po podrobném prosetí inforamcí obejvilo ještě pár drobtů do této skládanky. Spíše ale ne. Barbora patřila k těm nejchudším, nejopovrhovanějším, k jednolité šedé mase, o kterou se přece nikdo nezajímá.

Snad jen náhoda by mohla přinést rozluštění této genealogické hádanky. Barbořin příběh tak zůstane asi navždy otevřený. Neměl by však zůstat zapomenut. I ona měla asi kdysi své touhy, plány a sny. Nezbylo nic. Její větev vymřela, ona i její děti leží v neoznačených a zapomenutých hrobech chudých na novém hřbitově u svatého Jakuba (přepych rodinného hrobu byl v naší rodině až mnohem pozdějším civilizačním výdobytkem). Není kam položit květinu, není kde zapálit svíčku. Je možné jen se zamyslet nad vybledlými zápisy, které napovídjí, ale nikdy zcela nevysloví plnou pravdu o dávných osudech.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama