Leden 2013

Vyšehradský hřbitov

18. ledna 2013 v 21:19 | Darina |  Poezie
Studený vítr na spadaném listí
a hroby těch, kdo byli velkými.
A zbyl jen náhrobek studený, mramorový,
zvětralý kámen a uschlá květina,
smutek a žal, vzpomínek pár.
Listy větrem urvané ze stromu života…
Jaký bude můj podzim?
(1985)

Mlčení

18. ledna 2013 v 21:18 | Darina |  Poezie
Když blátem se vláčejí,
věci, které miluji,
ty, které považuji za nevyslovitelné,
nezbývá, než znovu mlčet…
(24.4.1996)

Jakub (6.generace)

17. ledna 2013 v 17:58 | Darina |  WLCZEK
Ve stopování této větve svého rodu jsem se vrátila už o více než 200 let. Teď už se pohybuji opravdu jen na poli spekulací. K cestě dál mi chybí jedna maličkost - záznam o sňatku Václava Vlčka, z něhož by se přece jen dal přibližně určit datum narození.
Václavovy potomky a další expanzi Vlčků v Rajském (ta osada má i dnes jen pár čísel popisných) jsme sledovali minule. A jak je to dál? Těžko říci. Ne že by matriky mlčely, naopak. Smršť Vlčků přesahuje i k minulé generaci, tj. do období let 1760-90. Jen... není tak přehledná.

Dne 9. listopadu 1760 byl oddán Jakub Vlček z Rajského čp. 2 s jakousi Annou (příjmení ne právě čitelného) z Javoří. Když jsem dlouho bádala nad matričním zápisem a srovnávala s okolím, vyšlo mi nakonec příjmení jako Sikorová (což dnes hezky česky může být i Sýkorová - tehdy se na nějaké to i či y nekoukalo Usmívající se) Široko daleko je to jediný Jakub, který by se hodil za Václavova otce. Trochu dobrodružně se mi podařilo dát dohromady (pravděpodobně neúplný) výčet jeho potomků:
  • Barbora (1761) - o té je známo, že se v r. 1783 provdala za Petra Petrželku z Malonic
  • Marie Magdaléna (1764-1770) - zemřela jako dítě
  • Kateřina (1767)
  • Václav (1769) - by mohl být hledaný Petrův otec, v době narození syna by mu bylo 26 let
  • Josef (1772)
  • Jakub (1774-1775) - nedožil se ani celého jednoho roku
  • Marie (1776) - u jejího křestního zápisu je zajímavost: poznámka, že otec Jakub se narodil v Rajském čp. 10. Tato Marie se snad v r. 1795 provdala za jakéhosi Jakuba, ovšem ve svatebním zápise je uveden její věk 17 let.
  • Anna Marie (1779-1785)
Situaci komplikuje jeden svatební záznam z r. 1781, kdy se oženil Václav Beneš s nejmenovanou dcerou Jakuba. Pan farář zkrátka v tom zmatku zapsal vše mimo jména nevěsty! Věřte pak matrikám! Nicméně, aby byla tato záhada ještě větší, Václav Beneš žije v Rajském 2 a v r. 1782 se mu narodila dcerka Magdaléna. Její matka jmenována jako Anna! Jenže ať jsem hledala, jak jsem hledala, žádná Anna se mi sem nehodila. Anna by se musela narodit někde před Kateřinou - a v matrice ani ťuk! Že by se nám také rodina na počátku někde toulala? Zatím netuším a připisuji Annu na seznam záhad.

Ve stereotypním zápise o úmrtích se najde zmínka o Jakubovi, který zemřel r. 1780 ve věku 36 let (narodil by se tedy kolem roku 1744).

Po delším hledání se nakonec podařilo najít i křestní záznam Jakuba. Narodil se 9.10.1742 v Rajském čp. 2. Ovšem má to háček... příjmení otce je atypické.

Vlček, kam se podíváš (5. generace)

13. ledna 2013 v 17:18 | Darina |  WLCZEK
V předchozím povídání jsem předeslala, že se pouštím na hodně nejistou půdu. Tápat budu mezi lety 1760 až 1840. Cílem takto rozsáhlé historické štrapáce bylo prokousat se o další generaci zpět, tedy k Václavu Vlčkovi, Petrovu otci. Jenže... matriky vykazují pro období let 1795 až 1860 záplavu Vlčků a identifikovat, kdo ke komu patří, není tak jednoduché.
Prvním a nejjednodušším krokem bylo najít Petrovy sourozence. To nebyl příliš velký oříšek a trochu mne (i když ne zcela správným směrem) nakopl web rodiny Svitalských, kteří identifikovali ve svém rodokmenu Petra jako příbuzného. Jména Petrových rodičů byla známa a nutno říci, že otec Václav se z badatelského hlediska choval více než slušně - celý život prožil v osadě Rajské čp. 2. Co si může genealog více přát?

Po pár dnech šílené práce se na mne usmíval výčet Václavových potomků. Nutno dodat, že Václav nebyl žádný troškař, zdokumentovala jsem 11 dětí. Když jsem doladila nějaké nejasnosti, vyloupla se mi rodinka v následující podobě:
  • Petr (1795-1864) můj pra-pra-praděd
  • Vít I (1797-1797) - s tím byly docela potíže, Svitalští měli uvedeno datum jeho narození jako 1782, což bylo časové rozpětí sice možné, ale vzhledem k tomu, že další potomci se kumulují po roce 1800, nejevilo se mi to jako pravděpodobné. Navíc kolem roku 1782 jsem i přes rozsáhlé pátrání žádného Víta nenalezla. Vítovu záhadu ozřejmilo dohledání zápisu o úmrtí. Bylo uvedeno, že zemřel ve stáří nikoli 15 let, ale 15 týdnů (sice atypický časový údaj, ale tehdejší pan farář evidentně počítal v těchto jednotkách rád, jak se ukázalo při prozkoumání dalších zápisů). Bylo pak jasné, že se v této generaci vyskytují pouze dva a nikoli 3 Vítové, jak se dalo soudit z křestních listů.
  • Barbora (1798-1798) -- ta se dožila celých 6 týdnů
  • Anna (1799-1865)
  • Matěj I (1802-1802) - ten se zde jen mihl, jeho život skončil po 15 dnech. Mimochodem, Matějové jsou uváděni v německé variantě jako Mattheus či Mathias
  • Josef (1803-1871)
  • Matěj II (1805-1871)
  • Vít II (1808)
  • Jan (1810) jméno je uvedeno ve variantě Johannes
  • Václav (1813)
  • Jakub (1816)
  • Marie (1823)
Při dohledávání této generace a Petrových potomků se mi začaly do rodové linie plést další Vlčkové. A také z Rajského. Od roku 1827 se matriky začínají hemžit potomky Matěje z Rajského čp. 1. Podařilo se mi identifikovat jeho manželku a potomky, byť se rodina několikrát stěhovala mezi Rajským a Úlohem. Nejistota zůstává ohledně Matějova původu, jako otec je uveden Václav, jako matka Alžběta, ale odjinud. Shoda okolností? Chyba v zápise? Přijměme zatím doměnku, že se jednalo o Petrova bratra Matěje II (1802). Matěj se oženil s Annou Smolíkovou z Úloha čp. 6. Matriční zápisy zachycují narození jeho dětí i jeho stěhování. Z Rajského se někdy před rokem 1830 stěhuje do Úloha čp. 6 (tedy na usedlost rodičů manželky - je otázkou, zda si rodina ekonomicky pohoršila či zda rodiče byli v takové situaci, že potřebovali pomoc), aby se kolem r. 1840 přestěhoval zpět do Rajského, tentokrát čp. 9. Podařilo se mi dát dohromady výčet jeho dětí takto:
  • Barbora (1827)
  • Magdaléna (1829)
  • Anna I (1832-1833) - dožila se 3/4 roku
  • Antonín (1834)
  • Anna II (1837)
  • Kateřina (1841)
  • Marie (1843)
Aby toho nebylo málo, v témže období se v Rajském čp. 3 objevuje Josef Vlček s rodinou. Ze záznamů je nepochybně jasné, že se jedná o Matějova bratra. Na rozdíl od něho se však nestěhoval a matrika dokumentuje řádečku jeho dětí:
  • Josef I (1822-1822) - dožil se 7 dnů
  • Martin (1824-1824) - byl na světě 8 týdnů
  • Josef II (1825-1825) - přežil 3 týdny
  • Jan (1826) - tento Jan se patrně oženil r. 1858 s Annou Strychovou z Úloha
  • Jakub (1828) - pravděpodobně se oženil v r. 1863
  • Petr (1831) - i on se patrně oženil v r. 1863 a v tom případě se nakrátko dostal do Klatov. V klatovských matrikách existuje záznam o křtu a úmrtí Ludvíka Vlčka (1873), který zemřel ve věku 5 měsíců na neštovice a jehož otcem byl Petr, syn Josefa z Rajského 3. Další záznamy o Petrově rodině v Klatovech nejsou.
  • Josef III (1833-1857)
  • Václav (1836)
  • ? (1840) - tento syn je opravdovou záhadou. Nepodařilo se mi rozluštit jeho jméno, ale i na tom se pracuje. Snad nebude vzdorovat obzvláštní nečitelností navždy
A do třetice všeho dobrého či zlého - v Rajském čp. 7 dokumentují matriky roku 1834 Jana, opět evidentně bratra Matěje a Josefa. Našla jsem zatím pouze jednoho syna:
  • Josef (1834)
Netočí se vám z té záplavy Vlčků hlava? Udělejme si opět modelový výpočet. Jsme v roce 1843. Otázka zní: Kolik běhá v Rajském Vlčků?
  • v čp. 3 - 2 dospělí a 6 dětí
  • v čp. 7 - 2 dospělí a 1 dítě (hypoteticky, mohli se odstěhovat)
  • v čp. 9 - 2 dospělí a 6 dětí
Rajské je tedy zaplaveno 6 dospělými Vlčky a 13 malými "vlčaty". To je už slušná armáda, no ne? A s velkou pravděpodobností tuto malou armádu tvořili mí příbuzní. Vypadá to, že Vlčkové se ve světě neztartí. Mimochodem: nejste se mnou náhodou příbuzní? Pokud máte v rodokmenu aspoň jednoho Vlčka a jste z pošumaví, neváhejte, šance jsou vysoké! Usmívající se

Zápas s matrikami (5. generace a dále)

13. ledna 2013 v 15:56 | Darina |  Genealogické hádanky

V tomto okamžiku opouštím pevnou půdu jistého a vrhám se do změti doadů a předpokladů. Některé z nich uvede (jak doufám) další výzkum na pravou míru, některé možná navždy zůstanou hádankami a otevřenými otazníky. Narážím totiž při své cestě proti proudu času pomalu na limity toho, co lze z historických archiválií vyčíst.

Alespoň pro ilustraci malý výčet záludností, s nimiž jsem se zatím na této cestě vypořádala:
  • Skutečností, která je do jisté míry neovlivnitelná, je fakt, že matriky jsou staré a zub času si na nich pěkně zařádil. Inkousty jsou různě kvalitní, text je místy rozpitý, místy se do zápisů propíjí texty z opačné strany listů. Písemnosti jsou pokaňhané, potrhané, sem tam jsou včleněny pozdější vpisky. Tady je každá pomoc drahá, jediné, co se dá dělat, je okopírovat si záznam jako obrázek a zkusit kouzla a čáry ohledně kontratu, doostření čar a detekce okarajů objektů.
  • Skutečností, na niž se dá do jisté míry zvyknout, je rukopis a pravopis zapisujících. Když člověk projde 50 stran zápisů, zvykne si na styl písaře textu. Pročítání matrik mě naučilo, že
    • Čtyřka se někdy může hodně moc podobat jedničce či sedmičce
    • Občas se objeví osobité zkratky pro názvy měsíců (8bris je přirozeně říjen)
    • Je nutno si zvyknout, že mimo češtinu se v matrice objeví i němčina či latina (ale ani jedno mi nevadí a v podstatě to nevnímám Usmívající se)
    • Je nutno si zvyknout, že německé psací písmo je obzvláště nečitelné, počet nožiček jednotlivých písmenek splývá a odlišit m, n a u je zvláštní lahůdka, v případě mírně nečitelného rukopisu nepoznáte ani a, o či v; B se píše skoro jako L; K a R také moc neodlišíte; zkrátka - tohle je asi noční můra genealogů začátečníků
    • Jména se mohou objevovat v různých variantách německého či latinského přepisu - obyčejný Václav se může objevit jako Wenzeslaus, Wenceslaus, Wenzl, Wencl, Waclavus, Wacslaw, Waclaw, případně nějaká tak zkratka navíc (ale to spíš u delších jmen - Bartl je Bartoloměj Překvapený)
    • V pomocných poznámkách ignorují písaři takové maličkosti jako jsou velká písmena či dokonce mezery mezi slovy - např. zregskieho indikuje, že daný matriční zápis se vztahuje k Rajskému
    • V jedné matrice mě potkalo překvapení, záznamy jsou psány odzadu, ale jednotlivé listy respektují pravou a levou stranu, tj. stránky jsou za sebou logicky číslovány stylem ... 3, 4, 1, 2... (to je vážně chuťovka)
    • Čím více se posouvá výzkum po časové ose zpět, tím spíše najdete záznam nikoli v podobě přehledného formuláře, ale jako dlouhou ustálenou formulaci (ustálenost platí spíše pro daného písaře, než že by byla všeobecnou usancí) - narazila jsem na půvabné zápisy stylu "Okřtěn gest sináček (jméno otce) ze (jméno vsi), manželky geho gmeno gest bylo (jméno matky) a gmeno geho dano gest (jméno křtěnce). Kmotr geho byl (jméno kmotra)..." (1677)

Skutečnosti, které jsou opět nezměnitelné a do jisté míry pro bádání limitující, jsou tyto:
  • Čísla popisná se ustalují v matričních zápisech po r. 1770, do té doby se udává pouze lokalita - v případě mých předků tato skutečnost zavání malérem)
  • Příjmení, ačkoli byla používána již dříve, se ustalují také po r. 1770 (vyšel zákaz příjmení libovolně měnit) - toto může být limitující faktor
  • Kolem r. 1700 už se příjmení nemusí vyskytovat a dozvíme se jen, že "...pokřtěn jest Matěj, syn Matěje (povolání otce) z (jméno vsi)..." Jak vidno, s matkou se občas matriční zápisy neobtěžují, splnila přece svou funkci tím, že dítě porodila, že?
S trochou trpělivosti si lze poradit s nečitelným zápisem. Avšak vypátrat, který z oněch Matějů v dané lokalitě bude ten pravý, to už má blízko věštbě z křišťálové koule. A tak putuji dál v očekávání, jak si poradím s výzvami, které přinese další časový úsek dějin mého rodu.

Unikátní (4. generace)

13. ledna 2013 v 14:43 | Darina |  WLCZEK
Putování proti proudu času mne zaneslo o další generaci zpět. Jsem u zatím nejstaršího z předků, o němž mám jistá data.

Můj pra-pra-pradědeček se jmenoval Petr. Už jeho samotné křestní jméno je mezi záplavou Josefů, Antonínů a Václavů v našem rodokmenu unikátní. Toto povídání píši zcela náhodou k jeho 217. narozeninám. Narodil se 11.1.1795 v osadě Rajské (variantně v zápisech udávan jako Rejsko, Rejska, Reysko, Reyska, Raiské, Regsko, Reiskow), ležící mezi Běšinami a Čachrovem v samém podhůří Šumavy. Milovníci GPS souřadnic uvítají alternativní identifikaci místa: N 49o 16' 44' E 13o 19' 47''. Rajské příslušelo pod farní úřad Běšiny. Osada existuje minimálně od r. 1380.

Matriční zápisy jsou sice kusé, ale přece jen nepřímo nějak jeho životní osudy dokumentují. Co se o něm dá vyčíst z matrik? Jméno dostal po kmotrovi, jak bylo tehdy hodně běžným zvykem. Jeho otec se jmenoval Václav. Matka Alžběta Jelínková pocházela z nedaleké, také ne příliš velké osady Zahrádky. Zatím jsem byla s to vystopovat jména jejích rodičů - Martina a Anny. Víc zatím nikoli. Zahrádka spadala pod farní úřad Čachrov a jeho matriky - to je ještě o trochu větší zmatek, než ty běšinské, na které jsem si při rozmotávání rodokmenu již aspoň trochu zvykla. Petr byl nejstarším synem a zároveň nejstarším přeživším mužským potomkem této generace.

Petr se v 14.3.1813 oženil s Kateřinou, dcerou šenkýře Jana Pojara z Úloha (i zde je možné si vybrat z pestrého vějíře možných psaní - Auloh, Auloch, Ouloh, Vloh, Ouhlo). První zmínky o Úloze se datují do r. 1352. Ještě několik let pobyl v Rajském; narodily se mu zde první tři děti z četného houfu potomků. Mezi lety 1822 a 1826 však Rajské náhle opouští a stěhuje se do Úloha čp. 21. O důvodech tohoto kroku lze jen spekulovat. Úloh v té době asi prožíval malý stavební boom. Byl dům novostavbou, která spíše pojala rychle se rozrůstající rodinu? Nebo to byl spíše příznak ekonomického krachu? Na tuto otázku hledám odpověď, ale bude to patrně dlouhá a obtížná cesta.

Z Petrových četných potomků, jichž se mi podařilo zdokumentovat 10 se dospělosti dožil nejstarší syn Bartoloměj, který dědí usedlost, dále synové Matěj, Antonín a Josef, dcery Kateřina, Anna, Marie, Magdaléna a Barbora (u té jediné se mi zatím nepodařilo dohledat záznam o narození). Jako dítě zemřel pouze Antonín I (zvyk opakovat jména zemřelých dětí jde opravdu daleko do minulosti rodu). Na tehdejší dobu je počet dětí, které se dožily dospělosti, mírně nadprůměrný. Je tedy pravděpodobné se domnívat, že minimálně do roku 1847 se Petrově rodině daří celkem dobře.

S dospíváním potomků se však situace rapidně zhoršuje. Matriční záznamy udávají, že usedlost musela praskat ve švech. Bartoloměj se oženil v r. 1846. Přirozeně, že do roka brečí v kolébce první z jeho synů. Matěj se žení rok poté a odchází pryč. Doma však zůstává Marie a i jí přibývají (zatím nemanželské) děti. Než dojde v r. 1859 ke svatbě, stačí se jí narodit čtyři (tři z nich se maminčiny svatby dožijí). V Mariině případě je jasné, že jejímu dřívějšímu sňatku bránily ekonomické důvody - otec dětí se ke všem hlásil a pozdějším sňatkem je legitimoval. Jen... vzít dříve se nemohli. Neměla rodina na Mariino věno? Na usedlosti navíc ještě žije rodina Barbory, která se před rokem 1845 vdala za Josefa Hadáčka. Než se o pět let později, v r. 1850 manželé odtěhovali do podruží v Úloze čp. 18 (což nesvědčí o jejich skvělém sociálně-ekonomickém postavení), stihly se jim narodit 2 dcery.

Zkusme tedy jednoduché počty. Je počátek roku 1850. v čp. 21 v Úloze nesporně v té době žijí:
  • Petr s manželkou Kateřinou a dětmi Josefem (13 let), Antonínem (16 let) a patrně i Magdalénou (18 let) - 5 osob
  • Barbora s manželem a 2 dcerami (2 a 5 let) - 4 osoby
  • Bartoloměj s těhotnou manželkou a synem (2,5 roku) - 3 osoby
  • těhotná Marie - 1 osoba
Celkem tedy 13 osob, z toho 7 dospělých, 3 dospívající a 3 děti.

Zkusme se posunout do r. 1855 a podívejme se, jak se situace změnila. V čp. 21 nyní najdeme:
  • Petra s manželkou a patrně minimálně synem Josefem (18 let) - minimálně 3 osoby (o osudu Antonína a Magdalény nic nevíme)
  • Bartoloměje s těhotnou manželkou a 3 dětmi (7, 5 a 3 roky) - 5 osob
  • těhotná Marie s dítětem (5 let) - 2 osoby
Celkem tedy minimálně 10 osob (možná 13), z toho 5 dospělých, 1 dospívající a 4 děti. V tomto období se z usedlosti odstěhovala Barbora s rodinou. V daném časovém rozmezí zde však také 2 děti zemřely (dcera Bartoloměje a syn Marie). Bartolomějovi zemřou do r. 1861 další tři děti ve velmi útlém věku. Muselo být tedy v domě poměrně těsno, byť tehdejší generace neřešila soukromí tolik, co my. Navíc, po tučných letech přišla patrně léta zvláště hubená.

Ve světle výše uvedené malé statistiky se není co divit, najdeme-li Josefa (pra-praděda) v r. 1857 v Klatovech. Kam osud zavál Antonína, Magdalénu, Kateřinu a Annu, nevím. Možná že matriky ještě promluví. Možná že nikoli, že odešli z dosahu běšinské a klatovské farnosti. Nemuselo to být nikam daleko. Stačilo vedle na týnecké panství či do Velhartic... a jejich stopa mizí, pokud se nepustím do výzkumu Vlčků na celém území jihozápadních Čech.

Petr zemřel r. 1864 v 69 letech v Úloze, Kateřina podle rejsříku úmrtí již v r. 1858. Byl očitým svědkem úspěchu i úpadku rodiny?

A ještě jedna maličkost. Petr uměl psát (či aspoň se podepsat). Dokumentuje to jeho vlastnoruční podpis v matrice u záznamu o Bartolomějově sňatku. Nevěsta byla nezletilá, stále jsme v době, kdy hranice zletilosti byla 24 let, musel tedy se svatbou souhlasit. Píše ještě kurentem a ruka není příliš vypsaná (nutno dodat, že já nepíšu kurentem o nic úhledněji Usmívající se).
Dík pátrání mám tedy malý suvenýr - důkaz existence předka, který zažil konec 18. století.



Emancipovaná Barbora (3. generace)

9. ledna 2013 v 15:27 | Darina |  WLCZEK
V minulém vyprávění o pradědově bratru ševci Matoušovi, se mihla zatím jen okrajově, jejich sestra Barbora. Vyprávět její příběh a nadhazovat otazníky její životní cesty se mi příliš nechtělo, i kusé matriční zápisy dosvědčují, že je to příběh tragický.

Poprvé jsem se s existencí Barbory setkala u křestního zápisu Barbory "Bábiny" Vlčkové, babiččiny sestry. V té chvíli jsem naprosto netušila, o koho se jedná, zda je to manželka některého z pradědových sourozenců, teta... V průběhu pátrání po babiččiných dalších sourozecích jsem však narazila na několik matričních zápisů nelegitimních dětí, v nichž jako matka figurovala právě Barbora Vlčková, svobodná. Několik - tím nemyslím jeden či dva. Postupně jsem objevila, že Barbora byla matkou pěti dětí, z nichž se žádné nedožilo příliš vysokého věku. Většina se nenaučila ani chodit či mluvit. Matriky vydávají svá svědectví neúprosně:
  • 1889 dvojčata Anna a Barbora, žila 2 dny, zemřela na vrozenou slabost
  • 1890 Jan, žil 1 rok 3 měsíce, zemřel na zánět průdušek
  • 1893 František, žil 8 let 9 měsíců, zemřel na TBC plic
  • 1896 Antonín, žil 10 měsíců 27 dní, zemřel na zánět průdušek
Někde mezi tím pak úmrtní list Barbory samotné - zemřela 1897 na TBC plic ve věku nedožitých 30 let. Po vyluštěná záhady Matoušovy existence bylo nalezení Barbořina křestního záznamu hračkou. Stačilo rozšířit pátrání v matrikách vesnic přifařených ke Klatovům. Tato strategie měla úspěch a křestní záznam jen potvrdil, že jde skutečně o pradědovu sestru.

Dva ze synů Barboru přežili, Antonín o 3 měsíce, František o pár let. Podle adres z doby jejich úmrtí se o oba chlapce staral jejich dědeček Josef, tedy můj pra-praděd. Žádné z dětí nemělo šanci na život, zánět průdušek byl patrně eufemictickým opisem vrozené tuberkulózy. Stručná výpověď o obrovské bídě. Není to tragédie Barbořiných dětí, v nejnižší sociální vrstvě byla kojenecká a dětská úmrtnost příšerně vysoká. Ve městech bylo ještě o něco hůř, než na venkově.

Podivné a zarážející je to, že ani jedno z dětí nikdy nikdo nelegitimoval. Byla Barbora tak emancipovanou ženou? Z pohledu 21. století by se to tak mohlo jevit. Ovšem matriční zápisy vypovídají o konci století devatenáctého. To, co se skutečně odehrálo, se dá jen tušit. Byla Barbora systematicky zneužívána zaměstnavateli svých rodičů, třeba pod pohrůžkou, že nebude-li jim po vůli, přijdou o prácii rodiče (v době narození dvojčat bylo pra-pradědovi 53 let)? Byla zneužívána svým zaměstnavatelem či jeho synem? Varianta, že byla zoufale zamilovaná do někoho, kdo si ji nemohl vzít z ekonomických důvodů, je nepravděpodobná, takový člověk by se alespoň přihlásil jako otec dětí. Byla snad rodina v tak zoufalé situaci, že se Barbora přiživovala nejstarším řemeslem na světě? Musela vědět několik let, že je nemocná, že nemá šanci. Obětovala se, aby vylepšila ekonomickou situaci svých blízkých? Možná něco zmínil dobový tisk a v jeho archivech by se po podrobném prosetí inforamcí obejvilo ještě pár drobtů do této skládanky. Spíše ale ne. Barbora patřila k těm nejchudším, nejopovrhovanějším, k jednolité šedé mase, o kterou se přece nikdo nezajímá.

Snad jen náhoda by mohla přinést rozluštění této genealogické hádanky. Barbořin příběh tak zůstane asi navždy otevřený. Neměl by však zůstat zapomenut. I ona měla asi kdysi své touhy, plány a sny. Nezbylo nic. Její větev vymřela, ona i její děti leží v neoznačených a zapomenutých hrobech chudých na novém hřbitově u svatého Jakuba (přepych rodinného hrobu byl v naší rodině až mnohem pozdějším civilizačním výdobytkem). Není kam položit květinu, není kde zapálit svíčku. Je možné jen se zamyslet nad vybledlými zápisy, které napovídjí, ale nikdy zcela nevysloví plnou pravdu o dávných osudech.

O ševci Matoušovi a jeho přátelích - ech, vlastně příbuzných (3. generace)

9. ledna 2013 v 13:58 | Darina |  WLCZEK
Pra-pradědeček Josef (1836-1906) byl prvním našeho rodu, který se odstěhoval ze samého podhůří Šumavy blíže k civilizaci, do Klatov. Pra-prababičku Marii (1838-?) jsme již trochu poznali v jedné z předchozích hádanek. Toto povídání bude hlavně o záhadné postavě ševce Matouše.

Matriky žel neprozradí, zda se pra-praděd s pra-prababičkou poznali až tady, v rušném městě, či zda se vydali spolu za štěštím a cestovali podobně jako biblický Josef s Marií, zasnoubenou sobě maželkou, těhotnou (L 2,3-4 kral.) Praděd Josef (1857-1936) se však narodil už v Klatovech. Před rokem jeho narození je výskyt našeho rodového příjmení - Vlček (ve variantách Wlček, Wltzek, Wltček) téměř nulový. Po tomto roce se matriky Vlčky začínají přímo hemžit.

Vypadalo to opět na jednoduchý a poklidný výzkum. Má základní myšlenka byla, že vypíši z indexů všechny Vlčky z období let 1857 až 1900, pak je trochu utřídím a vyškrtám ty nepříbuzné. Tato cesta slibovala snadný zisk v podobě téměř všech potomků praděda Josefa a jako přidanou hodnotu i seznam jeho sourozenců (a jejich případných potomků). Jenže bádání v rodokmenu se občas může zvrhnout v pěknou detektivku. Že to bude ovšem takhle napínavý příběh, jsem na počátku netušila.

Ozbrojena genealogickým softwarem MyHeritage, na který jsem si už za těch pár let zvykla, a dokumentem MS Office na rychlé čmárání poznámek, vrhla jsem se do indexů a matrik. Potomci praděda Josefa narození v rozmezí let 1881 až 1902 se hledali opravdu docela snadno a rychle (až na ztraceného Josefa I z r. 1883, ale ten příběh už také známe). Při jejich hledání se mi ovšem do seznamu Vlčků pletly další dvě linie: potomci Matouše Vlčka, obuvníka z Klatov, a potomci Barbory Vlčkové. Rodinná paměť nic o žádném Matoušovi nezachovala, i vyřazovala jsem zatím všechny tyto osoby jako nepříbuzné. Přesto mě však v mysli hlodal červíček podezření. Populační exploze Vlčků byla až příliš jednoznačná a časově přesně ohraničená. Navíc se osoba jménem Barbora Vlčková objevila jako kmotra babiččiny sestry Bábiny Vlčkové. To nemohlo být samo sebou. Do krabičky podezření jsem si připsala - Barbora bude možná nějak příbuzná s mým pradědem. Její příběh však vydá na samostatnou genealogickou hádanku.

Poté, co jsem dokončila alespoň hrubou sumarizaci generace své babičky, zkusila jsem se podívat, co by matriky prozradily o sourozencích praděda. Jeho vyprávění dokládalo existenci bratří Antonína, Františka a Václava, který měl snad zemřít na prahu dospělosti. Ponořila jsem se tedy do indexů pokřtěných od r. 1857 a nestačila jsem se divit. Sourozenců jsem našla mnohem více. Jen ti Antonínové byli tři (už známe rodinný zvyk opakovat jména po zemřelých dětech). A objevili se další, o jejichž existenci jsem neměla nejmenší tušení - Anna a Emanuel. První výčet vypadal takto:
  • Josef 1857 (praděd)
  • Anna 1861
  • Antonín I 1863-1864
  • Antonín II 1865-1866
  • Václav 1870-1891 (historie tedy nelhala, zemřel ve věku 21 let na zápal mozkových blan)
  • Antonín III 1872
  • Emanuel 1874-1876
  • František 1878
Mohla jsem být skoro spokojena. Vypadalo to, že rodinná historie byla zase v hlavních rysech spolehlivá a zachovala jména dospělosti se doživších dětí. Ty zemřelé v útlém věku asi pradědova paměť tak trochu setřela. Zkrátka - doma bylo stále nějaké řvoucí mimino a věnovat mu pozornost mělo cenu, pokud se dožilo zápisu do školy či se aspoň naučilo běhat. A jmenovaly-li se některé děti stejně, tak osmiletý špunt nerozliší, kdo se mu mihl životem. Barbora ani Matouš krásnou linii potomků nerušili. V daném rozmezí let se v Klatovech nikdo takový nenarodil. Mne však znervózňovaly ty mezery mezi Josefem a Annou a Antonínem II a Václavem. V ostatních případech se děti rodily téměř s železnou pravidelností odstupu nějakých 18 měsíců. V tom se na pra-prarodiče dalo skoro spolehnout.

Abych tedy nic nezanedbala, rozhodla jsem se, že se mrknu, zda má ten Matouš s naší rodinou něco společného či zda je to jen náhoda, že se ve městě objevil nějaký Vlček kdo ví odkud. A zda i stejné řemeslo - můj praděd byl také původně švec, je jen další hříčkou náhod. Podívala jsem se na jednoho z jeho potomků (shodou okolností to byl Václav). A lehce jsem ztuhla! Dotyčný Václav měl v křestním záznamu, kde se mimo rodičů zaznamenávali také prarodiče, uvedeného Josefa Vlčka a Marii Myslivcovou! Mohla to být chyba. Nemusela. Matouš mohl být bratrem mého praděda!

S přímo neutuchající energií jsem se vrhla na průzkum Matoušových potomků. Údaje o prarodičích se opakovaly, chyba to být tedy nemohla. Postupně jsem objevila podle křestních záznamů dvě Matoušovy manželky a 9 dětí, z nichž se roku 1900 dožily 4 a plné dospělosti minimálně jeden ze synů. Tato rodová linie se začala vyjasňovat. Ale stále nebylo jasné, kde se vzal samotný Matouš. Podle toho, že první z jeho dětí se narodilo 1881, bylo jasné, že on sám se musel narodit někde buď mezi lety 1858-1860 (tedy mezi Josefem a Annou) nebo před Josefem (ale to už jsem tušila, že by se narodil jako Myslivec a byl legitimován).

Pátrání po Matoušovi jsem si trochu zkomplikovala svou nepozorností. Kdybych si při sestavování jeho linie dala tu práci a znovu prohlédla křestní zápis jeho prvního dítěte, mohla jsem na to přijít o něco dříve. Ale chybami se člověk učí.

Zkusila jsem tedy nejprve hledat Matouše jako Myslivce narozeného v Klatovech kolem r. 1858. Před daným rokem nemělo moc cenu pátrat, pamatujeme si přece, že pra-prababička se vdávala jako nezletilá. Nic. Příjmení Myslivec se v daném období ve městě vůbec neobjevilo. Zkusila jsem totéž pro rodiště jeho matky, hledala jsem tedy v matrice v Běšinech. Nic. Matouš zatvrzele odmítal přiznat existenci. Navíc zcela zjevně nezemřel před rokem 1900 (po tomto roce zatím není přístupný rejstřík úmrtí), takže ani tudy cesta nevedla. Vypadalo to, že se vzal odnikud a do nicoty zmizel. Skoro jsem ho proklínala. Honím se tu za fantomem, který je možná bratrem praděda, ale možná také ne. A který vzdoruje jakémukoli výzkumnému úsilí!

Nakonec jsem si řekla, že se pokusím dohledat jeho oddací list, zdali bych se nedostala dále tudy. Konečně jsem se tedy vrátila ke křestnímu zápisu jeho nejstarší dcery. Rodinná tradice ani tady nezklamala. Dítě bylo legitimováno pozdějším sňatkem. Jako bonus, v který jsem nedoufala, tu byl uveden nejen přesný datum, ale dokonce odkaz na příslušnou matriku a list. Bylo již sice něco po půlnoci, ale teď by mne nedokázalo hned tak něco zastavit. Nalistovat záznam o sňatku bylo dílem okamžiku. Zapisující pan farář byl obzvlášť pečlivý a tento záznam se stal opravdu klíčem k rozluštění záhady Matoušovy existence. Byl zde uveden datum jeho narození a poznámka, že opis záznamu o křtu byl vyžádán z farnosti Týnec! To je sice hned v sousedství, ale...

Nažhavila jsem web a vrhla se ny záznamy týneckých matrik. Naštěstí zde byly vedeny jednotně a pečlivě. Po několika minutách, kdy jsem bez dechu čekala, až se příslušná matriční strana zobrazí, jsem téměř nevěřícně zírala na křestní zápis Matouše Vlčka, narozeného 1859 (můj původní odhad byl dobrý) ve vsi Vrhaveč, jehož otcem byl Josef Vlček a matkou Marie Myslivcová. Tento zápis byl zajímavý ještě jednou maličkostí (otázkou je, nakolik je spolehlivá, ale skoro bych týneckému panu faráři věřila, byl asi opravdu hodně pečlivý a záleželo mu patrně na lidech). U jména matčiny matky Terezie bylo poznamenáno, že je nyní provdaná Strandová a žije snad v Běhařově. Možná se tak osvětluje i záhada toho, jak se rodokmenem vleče dezinterpretace. Později někdo mohl vidět něco se Strnadovou a místo Terezii, přisoudil tohoto manžela Marii a fáma byla na světě.

Hračkou bylo poté dohledat Barboru. Byla opravdu pradědovou sestrou a narodila se v dosahu klatovských matrik v obci Novákovice v r. 1867. Podcenila jsem při výzkumu jednu skutečnost. Většina dětí, narozených v Klatovech, mne svedla k domněnce, že se rodina pra-prarodičů pohybovala jen v rámci města. Jenže... pra-prababička měla asi přece jen trochu tuláckou krev. Jako zaměstnání pra-prarodičů se navíc uvádí stereotypně čeledín, děvečka. Pravděpodobně tedy přece jen trochu kočovali za prací, bylo-li to nutné. Nakonec, jejich cesty potvrzuje i další část tradované historie. Praděd prý vyprávěl, že rodina pochází z okolí Poborovic (ty jsou, co by kamenem dohodil od Novákovic). Musel tedy uchovat vzpomínku, že někde v okolí nějaký čas bydleli. Je přirozeně otázkou, zda se mi povedlo nalézt všechny potomky Josefa a Marie, pořád ještě tu je mezera mezi lety 1874 a 1878. Matoušova záhada je však rozřešena.

Doplněná linie potomků pra-praděda Josefa:
  • Josef 1857
  • Matouš 1859 narozen ve Vrhavči
  • Anna 1861
  • Antonín I 1863-1864
  • Antonín II 1865-1866
  • Barbora 1867 narozena v Novákovicích
  • Václav 1870-1891
  • Antonín III 1872
  • Emanuel 1874-1876
  • František 1878
Potomci jeho syna, ševce Matouše:
  • s manželkou Antonií (+1888)
    • Marie 1881
    • Barbora 1886
    • Josefa 1888-1888
  • s manželkou Terezií
    • Karel 1890
    • Václav 1892-1892
    • Anna Julie 1894-1902
    • Rozálie Barbora 1895-1895
    • Eduard 1897
    • Jaroslav 1898-1898

O ztraceném Pepíčkovi (2. generace)

8. ledna 2013 v 16:42 | Darina |  WLCZEK
Můj praděd se měl co ohánět. Deset dětí dá pořádně zabrat. Druhý v pořadí měl být, aspoň podle obecně v rodině tradovaných informací, Josef.

Hledání tohoto Josefa bylo velkým dobrodužstvím. První věc, která mi vše docela dost komplikovala, byl (co jsem mohla zatím vidět, tak odvěký) zvyk dávat opakovaně táž jména. Když dítě zemřelo, jeho jméno bylo volné - a šup, jakmile se narodilo další dítě (přirozeně, že toho správného pohlaví) dostalo totéž jméno. Můj praděd tak měl tři bratry jménem Antonín (až ten třetí se dožil dospělosti). Mezi pradědovými syny už jeden Josef byl, říkejme mu tedy Josef II. Ten se dožil dospělosti. A byl v pořadí prvním přeživším synem. Bylo tedy jasné, že hledaný Josef I. musel být starší a musel zemřít před narozením tohoto. Pro hledání mi tedy zůstalo časové rozmezí leden 1882- leden 1885, protože Josef II se narodil v únoru 1885 a předchozí z dětí (o němž bylo známo, že bylo nejstarší) v únoru 1881.

"Najít matriční záznamy v tak krátkém časovém úseku musí být hračka", pomyslela jsem si. A hned jsem se do toho dala. Začala jsem odzadu, tedy od úmrtí. To byla hračka. Zápis v matrice byl. Josef W., manželský syn Josefa W. a Anny J., zemřel 23.4.1884, stár 6 měsíců, 21 dní. Prima. Těm měsícům a dnům jsem se naučila už tak trochu nedůvěřovat, ale datum narození jsem si hbitě vypočetla plus minus konec léta až začátek podzimu 1883. A tady se to začalo zadrhávat. V indexu pokřtěných nebyl. Při zběžné prohlídce křestních matrik (pro dané období se v městě vedly tři podle jednotlivých kostelů, ač stejně většina daných období nese stejná jména a rukopisy křtících) v daném odobí žádný Josef W. pokřtěn nebyl. Zkrátka zmizel. Něco nevídaného a neslýchaného!

První věc, která mě napadla, byla, že se narodil ještě mimo Klatovy, stejně jako nejstarší dcera. Ale na jejím úmrtním listu bylo jasně uvedeno, že byla pokřtěna v L. A potom, stěhovat se s kojencem, to asi nebylo běžné v době, kdy chudí lidé cestovali většinou po svých. Rodinná tradice navíc zachovala příběh o cestě rodiny z L. do Klatov, které se muselo odehrát někde na přelomu jara a léta 1882.

Josef se tedy musel narodit v Klatovech a musel být pokřtěn. Zmizet nemohl, taková chyba být v matrikách také nemohla - přišlo by se na ni minimálně při pohřbu. Musí tedy někde být!

Uložila jsem zmizelého Pepíčka na několik dní k ledu a věnovala se ověřování dalších skutečností z rodokmenu. Mimo jiné mne napadlo ověřit si také matriční zápis pradědova sňatku. Vše v pořádku, sedí zápis, jména snoubenců... jen koukám, sňatek byl uzavřen 1.3.1886! Milý Pepíček se tedy musel narodit jako nelegitimní.

Pokud se někdo pozastavuje nad zhýralostí doby, v níž se chudí lidé brali až po narození jenoho či více dětí, je potřeba si uvědomit, že nešlo ani tak o morálku, jako o ekonomické důvody. Rodina musela mít kde bydlet. sSehnat vlastní střechu nad hlavou nebylo pro hodně chudé lidi právě snadné. Ani ve městě ne. Druhým důvodem byla skutečnost, že tehdy se tak nějak mělo za to, že jakmile se ti lidé vezmou, bude žena doma u dětí a domácnosti. Muž musel být schopen ji uživit. Ani to nebylo pro ty hodně chudé snadné. Často tedy žili tak nějak, aby žena mohla pracovat. Jistě, byl to cejch určití společenské kategorie, jenže právě do této společenské kategorie moji předkové spadali.

Proběhla jsem tedy index pokřtěných ještě jednou, ale teď jsem hledala Josefa J. Jasně, byl tu - narozen 3.9.1883. Nebyl legitimován. Jak se z nemanželského Josefa J. stal před sňatkem vlastních rodičů manželský Josef W. těžko říci. Spíš to bylo tak, že ten, kdo zapisoval do matriky, pro jednou neověřoval pravý stav věcí a přišel-li Josef W., že mu zemřel syn Josef, zapsal věci tak, jak je slyšel. A praděd těžko mohl co namítat či kontrolovat. Sice trochu číst a psát uměl, ale opravdu jenom trochu. Písemnosti patřily těm študovaným hlavám. Ty přece nejlíp vědí, co mají do té matriky napsat!

Mám tedy v rodokmenu kuriózní případ - člověka, který se narodil jako Josef J. a zemřel jako Josef W. aniž proběhl jakýkoli právní akt. Ověřila jsem si tím však, že alespoň v základních faktech lze rodinné paměti věřit, i když ty detaily mohou vypadat různě. A našla jsem chybějícího pradědova potomka, o kterém nikdo nic určitého nevěděl.

Matka je vždy jistá? (4. generace)

8. ledna 2013 v 15:13 | Darina |  WLCZEK
Říká se, že matka je vždy jistá, otec nejistý. Na to, že toto přísloví nemusí platit beze zbytku, jsem přišla ve chvíli, kdy jsem se dostala k poněkud tajemné osobě pra-prababičky Marie.

Přístup k její osobě mám jen zprostředkovaný, v době, kdy jsem se narodila, sice žila ještě moje babička, ale o své prarodiče přímo nepoznala, zemřeli, když byla ještě hodně malá. Jméno pra-prababičky figuruje na křestních listech jejích dětí a vnuků. A tam se právě objevuje ona záhada.

První písemnosti, které se mi v souvislosti s její osobou dostaly do ruky, jsou opisy křestních listů z roku 1942. Tehdy se musela dokazovat čistota rasy. Árijský či jiný původ rozhodoval o životě či smrti. Dalo by se předpokládat, že hitlerovský byrokratický systém odvede v této souvislosti precizní práci. Ale chyba lávky! Zde tedy začalo moje pátrání po tom, kdo vlastně byla moje pra-prababička - a odkud. Už v těchto písemnostech bylo možné najít několik variant. Pouze v jednom se shodují. Byla to Marie. Když jsem teď začala listovat matrikami a dohledávat křestní listy jejích dětí, paleta možností se ještě rozšířila. Abyste měli představu, měla jsem na výběr celou škálu možností:
  • Marie Myslivcová z Běšin
  • Marie Myslivcová z Běhařova
  • Marie Myslivečková z Běhařova
  • Marie Strnadová z Běhařova
  • Marie Myslivcová, provdaná Strnadová, vdova po Janu Strnadovi (jako rodiště alternativně uvedeny Běšiny i Běhařov)
  • Marie Myslivcová z Hubenova (spadá pod Běšiny)
Přidejme k tomu ještě variantní psaní jména Myslivcová jako Mysliwetz, Misliwetz, Mislivec - a o zábavu bylo postaráno.
Začala jsem tedy pátrat. Šla jsem na to nejprve nepřímo. Hledala jsem křestní list svého praděda. Musel mít přece jednu matku, no ne? Začátek nebyl až tak příliš složitý. V indexu narozených vedeném k matrice uveden byl. Jen... jeho jméno bylo vepsáno mezi řádky. Jako genealog začátečník jsem ještě nepojala podezření, že se tu odehrálo něco, co je hodno zvláštní pozornosti. Na to jsem přišla o chviličku později, v matrice s příslušnou signaturou. Čekalo mě tam opravdové překvapení (genealogové profesionálové již tuší Usmívající se). Můj milý pradědeček se narodil jako nemanželský a byl legitimován dodatečným sňatkem o rok později. A sňatek se uskutečnil v Běšinech. Tohle byla zajímavá stopa. Vydala jsem se po ní, jak jen rychlost internetového prohlížeče stačila.

Ne, skutečně jsem nepodezírala pra-pradědečka, že by svedl cizí manželku, v době narození syna mu bylo 21 let. Stejně tak jsem si řekla, že stopa vede asi skutečně do Běšin, přece jen bylo v tehdejší době stále ještě zvykem, že se sňatek uzavíral v rodišti nevěsty. Virtuálně jsem se tedy vydala hledat oddací list pra-pradědečka. Byl to skutečně zásah! Matriční zápis (poté, co jsem rozluštila naprosto příšerný škrabopis venkovského faráře, kterému bylo německé psací písmo stejně cizí jako české) mi prozradil, že byli oddáni Josef W. s Marií Myslivcovou, nemanželskou to dcerou Jana R. (tato informace musela být ve všeobecné známosti, ale v křestním listu zdokumentována není) a Terezie Myslivcové, která byla také čísi nemanželskou dcerou. To však nebylo vše. Další důležitou součástí zápisu bylo svědecky ověřené prohlášení, že otec ženicha se sňatkem souhlasí - problémem tu byla nezletilost nevěsty. Tím padla doměnka, že by pra-prababička Marie byla vdovou. To ve svém krátkém životě nemohla stihnout. V matričním zápisu byl její věk uveden přibližně na 20 let. Zbýval tedy poslední krok, najít zápis v matrice křtů.

Ani tento poslední krok nebyl jednoduchý. Index narozených pod písmenem M sešrotoval zub času a nedalo se z něj vyčíst nic, natož najít odkaz na příslušnou matriku a list. Nebývalo, než se obrnit trpělivostí a projít hezky jeden po druhém matriční zápisy - pro jistotu v rozmezí let 1832 (což byl rok, který se jaksi záhadně tradoval v rodinném archivu, ale byl asi stejně spolehlivý jako onen vdovský stav) až 1838. Šlo to pomalu, ani pan farář z před dvaceti let neměl sklon ke krasopisu. Ale nakonec se podařilo. Seznamte se tedy s mojí pra-prababičkou Marií Myslivcovou, narozenou 18.8.1838 v Běšinech, která nebyla vdovou po Janu Strnadovi, ani se nenarodila v Běhařově či v Hubenově. Ale stejně to byla chudák holka; z křestního zápisu je jasné, že místem narození byl místní špitál či chudobinec. A otec, i když bylo jeho jméno známé, dítě nelegitimoval sňatkem, ani se k němu před svědky nepřihlásil. Kdo to byl? Vážený a ženatý měšťan, který si jen tak nezávazně užil? To matriční zápisy neprozradí a tento otazník už zůstane otazníkem navždy.

Co dodat? Kde a jak se vzal Běhařov, to ještě dovedu pochopit. Názvy obou vesnic jsou od B a číst staré texty vyžaduje cvik. I ten Hubenov bych ještě skousla, Mariina matka Terezie se mohla živit příležitostnou prací či žebrotou v okolních osadách spadajících pod Běšiny. Ale kde se vzal Jan Strand, na to jsem zatím nepřišla. Možná se jen spěchající úředník v době válečné vřavy přehlédl o nějakou tu kolonku - a mystifikace byla na světě. Možná... kdyby se přehlédl jinak a nešťastněji, neobhájili by mí předkové nežidovský původ a já bych dnes nepsala tento blog.

O zhýralém strýci Františkovi (2. generace)

8. ledna 2013 v 12:12 | Darina |  WLCZEK
Můj praděd se měl co ohánět. Deset dětí dá pořádně zabrat. Čtvrtá v pořadí byla Barbora, v rodině zvaná Bábina.

O jejím dětství rodinná paměť nezachovala nic. Mimo křestního listu vypovídá o jejím mládí až list oddací z r. 1915. První světová válka a mobilizace s sebou přinesla přímo svatební hysterii. Matrika je plná zápisů, které svědčí o tom, že vojáci místní posádky neměli co jiného na práci, než se rychle oženit. Dodejme, že vojenská posádka v Klatovech nebyla nijak počtem zanedbatelná! Zamilovaní však v nejisté době zkrátka nechtěli čekat. V případě Bábiny zde byl ještě jeden velmi hmatatelný důvod. Jmenoval se Alžběta (Betta) a byl již nějaký ten pátek na světě. Podle křestního listu přesně 3 roky. (Druhý důvod, František, se narodil téměř již řádně v příslušném čase po svatbě.)

Nebylo tedy proč váhat, vdávaly se jiné, provdala se i Bábina. Její milý František pocházel z Písku. Nicméně rodina zůstala v Klatovech i po válce. Bábinin manžel byl povoláním holič, ve skutečnosti to však byl spíše notorický opilec. Za trochu kořalky schopen téměř všeho. Opatřit si však peníze na alkohol násilím - to nedovedl. Na to byl příliš zbabělý. Ostatek rodiny jím trochu pohrdal, ale do rodinných záležitostí se Bábině zas tak příliš nepletli. To nebylo zvykem, byť rodina byla docela soudržná.

Závislost je však závislost a tak milý František špekuloval, jak přijít k nějakým penězům bokem a užít si. Jeho velká příležitost přišla až v r. 1920. Nutno říci, že ji využil beze zbytku. Svobodná republika s sebou nesla opojení noými možnostmi a příležitostmi. Spolu s nově probuzeným národovectvím zavál čerstvý vítr i na náboženské scéně města a ejhle, kde se vzala, tu se vzala - byla tu Československá církev. V Klatovech asi zpočátku moc velký úspěch neměla. Město bylo v tomto období konzervativně katolické a nebylo příliš ochotné zahrávat si s novotami. Historické trauma rekatolizace bylo sice již nějkých 300 let staré, ale co kdyby... Lidé byli opatrní.

Nové myšlenky je však nutné prosazovat novými metodami. Rodinná paměť nezachovala, zda finanční odměna za nového člena přihlásivšího se k nové církvi, byla řádným či mimořádným prostředkem. Nicméně alkoholu-chtivý František se nějak s místními představiteli dohodl, že bude honorován za zvláště velkou dodávku duší. V tom čase zahrnovala bezprostřední rodina zhruba 10 či 15 lidí, včetně Bábinina otce a nejmladší sestry (což byla moje babička). Mrzký peníz prolil vzápětí hrdlem.

Dalších deset let nikdo nic netušil. Rodina náboženskou horlivostí nijak neoplývala a místní faráři se o zástupy šedivé chudých nestarali, pokud s nimi nemuseli mít co do činění. Vše vyšlo najevo v r. 1930. Moje babička se chtěla vdávat a ejhle, katolický farář ji odmítl oddat. Už přece 10 let není ani ona, ani další členové rodiny v katolické církvi. V té chvíli nastalo domácí peklo. Pradědovi Josefovi bylo v té době sice už 73 let. To však neznamenalo, že by rezignoval a nešel zjistit, jak se věci mají. Nejprve si poněkud drsněji (rodinné paměti praví, že dokonce ručně) pohovořil s mazavkou zetěm. Potom poněkud vzrušeněji s československým farářem. Tam to snad dopadlo k oboustranné spokojenosti. Nakonec si šel promluvit s farářem katolickým. Tady ovšem neuspěl. Tenhle pan farář evidentně miloval svou práci i své matriky a přímo s láskou do nich fialovou inkoustovou tužkou ke jménům jednotlivých hříšníků připisoval velké a výrazné APOSTAT! Inkoustová tužka se špatně gumuje a jak by k tomu přišel, kdyby měl v matrikách zmatek? A vůbec, církev svatá přece není holubník, aby si každý vstupoval a vystupoval, jak mu libo! A šmytec!

Babička měla tedy na tehdejší dobu supermoderně jen takzvaný občanský sňatek. K církevnímu zplatnění došlo až po šesti letech, kdy praděd zemřel a ukázalo se, že přišel nový, poněkud chápavější kněz. Zápisy v matrikách celou událost dokumentují - vedle fialového zápisu v křestní matrice u babiččina jména objevil dalšís, již jen obyčejnou tužkou - znovu vstoupila do římskokatolické církve r. 1936. Manželství dědy a babičky je navíc dokumentováno dvěma oddacími listy. V rodinnném archivu žloutne fotografie zhýralého strýce Františka.

Genealogie - jak to začalo

8. ledna 2013 v 10:58 | Darina |  WLCZEK
Čas od času mám v životě období, kdy se mi smůla lepí na paty a vše, co může jít špatně, jde tím nejhorším možným způsobem, jaký si jen dokážete představit. Zrovna teď jsem v tom, jak se říká, "až po uši". Mimo jiné s sebou tyto dny nesou i skutečnost, že mám najednou ohromnou spoustu času. Hledala jsem tedy, jak se aktivně zabavit v rámci toho, co mmomentálně zvládnu dělat. Internet je mocný nástroj a když jsem po něm chvilku šmejdila, narazila jsem na cosi zajímavého. Postupně jsou digitalizovány matriční knihy státních oblastních archivů.

Ano, ano... běžného člověka to nechá klidným, ale já zajásala. Otázka rodokmenu a rodinné historie vůbec mě začala zajímat už v dětství. Jenže tehdy to znamenalo pídit se po jakémkoli střípku informace velice těžce. "Digitalizovanoé matriky - to bude jiné kafe!" zajásala jsem. "Budu mít zábavu a získám ty informace, u nichž mám dlouhodobé otazníky. Bude to hračka!"

Nejsem naivka a nečekám, že zadám jméno předka a poslušný stroj po chvíli chroustání vyplivne kompletní rodokmen. Ne, byla jsem připravena na mnohé. Nicméně - překvapení se stále dějí. Chci se podělit o své poznatky, ale i o hádanky naší rodinné historie, protože luštění hádanek je něco, co miluji. Vlastní rodokmen a příběhy či otázky spojené s historií mých předků jsou napínavým dobrodružstvím. Tak... vstupte, prosím.